O králi Bollywoodu Šáhrukh Khánovi jsem slyšela poprvé ve školní jídelně od kamarádky Laty. „Ve svých filmech nepřestává usilovat o ženy, které ho předtím odmítly. Indičtí muži si kvůli němu myslí, že mohou dělat to samé,“ posteskla si nad porcí panýru.
Krátce nato jsem s kamarádem Prijodutem zhlédla film Ze srdce, v němž Šáhrukh hraje Amara, novináře z Dillí, který se vydává na severovýchod Indie vyzpovídat tamní separatisty. Na vlakovém nádraží se však zamiluje do Meghny, ženy, z níž se posléze vyklube teroristka a kterou nepřestává pronásledovat ani poté, co mu řekne, ať ji nechá o samotě, co zalže, že je vdaná, a dokonce ani poté, co jej zmlátí ženiny spolu-teroristé.
Když protestuji proti absenci respektu k ženiným opakovaným „ne“, Prijodut přichází se svéráznou interpretací: Amarovo stalkerské chování je metaforou chování indického státu vůči separatistickým územím. „A ta jeho láska!“ rozplývá se, na což zabrblám cosi o lásce majetnické a sobecké.
Se Šáhrukhem se smiřuji teprve poté, co se mi do ruky dostává kniha Zoufale hledám Šáhrukha od Šrajány Bhátačaryja, ekonomky a hercovy celoživotní fanynky. Když sbírala data o práci žen na venkově či ve slumech, ředila „nudné“ otázky na mzdy otázkami na oblíbené herce. A zjistila, že ač její respondentky nemají na lístek do kina a musejí se dlouhé týdny skládat na generátor elektřiny, aby se vůbec mohly na jeho film podívat v kuse, milují Šáhrukha z podobných důvodů jako ona.
K pochopení…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
