Škudibíci v politice

Odejít z vrcholné politiky není vůbec snadné. Nedávno se slovenský list Denník N zeptal bývalého premiéra Mikuláše Dzurindy, jestli mu chybí politika. Odpověděl upřímně: „Samozřejmě, že ano. Chybí mi adrenalin, který je spojený s exekutivní politikou. Vždy jsem rád rozhodoval. Každý máme nějaký defekt, můj spočívá v tom, že se nejen nebojím rozhodování, vždy jsem se rád rozhodoval. Dokonce jsem se přistihl, že vždy, když šlo o dilemata, cítil jsem se celkem dobře, bavilo mě to. Uměl jsem přijmout zodpovědnost. Káva tento adrenalin nenahradí.“

Upřímnost se cení, pochopitelně okořeněná o špetku sebechvály. To ale k politice patří také. Otázka tedy zní, jak se nezbláznit, případně udržet ve veřejném prostoru i v politickém důchodu. Možností bude celá řada, ale pro zjednodušení se zabývejme dvěma scénáři. Jeden reprezentuje právě Dzurinda a druhý rovněž bývalý premiér, avšak tentokrát český, Mirek Topolánek.

Český expředseda vlády vstoupil do soukromého byznysu a zároveň se snaží udržet ve veřejném prostoru účastí v různých diskusních show. Nejaktivnější je ale na Twitteru, kde budí pozornost hodnocením různých diskutujících.

Na tweet novinářky Apoleny Rychlíkové, který zněl: „Každý nákup jídla pro mou rodinu roztočí sociální úzkosti. Neumím si představit, jak to masivní zdražování zvládají chudí lidé, nízkopříjmové domácnosti, senioři, sólo rodiče i další, kteří už nemají kde brát. Česko je taková verze Survival reality show,“ odepsal: „Vy jste ale opravdu mimořádná kráva.“

Když studentka psychologie píšící na Twitteru pod nickem Teri napsala: „S takovou úzkostí jsem se dlouho neprobudila. Až po chvíli mi došlo, že to je kvůli kouři, kterej je ve vzduchu cítit, jak kdyby hořelo za rohem. Šílenství. Strašně bych si přála vysvětlení, jakej je plán, aby se naše generace nemusela bát přivádět do tohohle světa děti,“ Mirek Topolánek jí odpověděl: „Psychology student? Ne, psychology pacient…“

Bývalý premiér a šéf ODS byl vždycky prostořeký, ostatně ho to stálo post šéfa strany. Nicméně sociální sítě u něj zřejmě odbouraly jakékoli zábrany. Topolánek je stále populárnější u svých fanoušků, ale v očích ostatních spíše vzbuzuje pocit trapnosti a vlastně i lítosti, že má tohle šestašedesátiletý muž, který kdysi řídil zemi, vůbec zapotřebí.

Když se v již citovaném rozhovoru ptali Dzurindy, jestli čte na sociálních sítích komentáře, odpověděl: „Nikdy jsem na nich nebyl. Chci se ve zdraví dožít důchodu, abych s vnoučaty vedl smysluplné rozhovory.“ Dodal, že se raději baví s lidmi přímo, ne skrz sítě. „Nepotřebuju číst blbosti.“ Dalo by se dodat, že je nepotřebuje ani psát.

Česko nemá mnoho expremiérů, jejichž názor ještě zůstává aspoň trochu relevantní. Z těch politických je to vlastně jen Sobotka, Špidla a mohl by i Topolánek. Můžeme s nimi nesouhlasit, ale jejich zkušenosti je dobré znát, pracovat s nimi. Když se Topolánek smrskává do twitterového škudibíka, je to škoda. Osvěžující proto bylo, když se minulý týden rozhodl s Miroslavem Kalouskem napsat vážný text o potřebě ekonomických reforem.

Módou – nejen u Topolánka – se stává trefování do mladší generace. Místo toho, aby s ní vedl férovou debatu. Pokud se někomu zdá, že je její sílící úzkost z projevů změn klimatu, života během pandemie, války na Ukrajině, rostoucích cen bydlení přehnaná, proč se to nepokusit normálně vysvětlit?

Čeká nás možná jedno z nejtěžších období. Ruská válka a strategie tvrdě dopadá i na život v Česku, což se může projevit na zdejší politické scéně. Tím spíše, když opozice nemá zábrany toho jakýmkoli způsobem využít. Aby nedošlo k zásadním politickým a společenským otřesům, bude zapotřebí mimo jiné i otevřená a věcná debata. Taková, která oponenty respektuje. A v ní bude klíčový hlas všech demokratů, Apoleny, Teri i Mirka.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor