Oslo se nevzdává

Je čtvrtek odpoledne a v centru Osla je, podobně jako každý jiný všední den, rušno. Formálně odění lidé s aktovkami v rukou pospíchají na další schůzku, na zahrádkách kaváren a restaurací sedí hosté usrkávající odpolední kapučíno. Něco ale nesedí. I přesto, že je všude spousta lidí, tak panuje překvapivé ticho. Jako by zdejší obyvatelé byli ve svých projevech celkově tišší než například my.

Klid však není jedinou nezvyklou věcí, kterou obyvatel českého velkoměsta zaregistruje. Je polovina června a výlohy většiny obchodů v Karl Johans gate – hlavní osloské ulici – jsou vyvedeny v pestrých barvách. Některé si vystačí s duhovou vlajkou, jiné své prostory zdobí množstvím tematických propriet, většina z nich pak své kreace zasazuje do kontextu nápisem Pride. Červen je totiž tradičně měsícem hrdosti, který připomíná newyorské události v červnu 1969, kdy došlo k policejní razii v queer baru Stonewall Inn, při níž policie vůči osazenstvu použila násilí. Zátah odstartoval sérii nepokojů usilujících o narovnání práv LGBTQ+ lidí a protesty se dodnes řadí k milníkům duhového hnutí. V Oslu má měsíc hrdosti vyvrcholit poslední červnovou sobotu tradičním karnevalovým průvodem.

Organizátoři Oslo Pride letos za začátek průvodu stanovili čtvrť Grønland, jež se za poslední desetiletí stala domovem mnohých imigrantů, kteří do vzkvétající země utíkají před válkou nebo přicházejí za lepší budoucností svých dětí. Někteří se pod tíhou nového prostředí a krize identity začínají upínat k…