Zatím žádnou paniku

Máme se bát opičích neštovic? Existují důvody, proč zatím ne. Paradoxně díky neochotě velmocí zničit svoji zásobu smrtonosného viru příbuzné nemoci, již vymýcených pravých neštovic, nemají teď lékaři úplně prázdné ruce. Obavám, že původce dávné choroby unikne z vojenských laboratoří Ruska či USA nebo se vrátí v podobě biologické zbraně, vděčíme za existenci vakcín a zřejmě i minimálně jednoho léku (tecovirimat), jež účinkují i proti aktuálně se šířící nemoci. Opičí neštovice se také na rozdíl od covidu patrně nepřenášejí aerosolem, jemnou mlhou mikroskopických vodních částic vznášejících se ve vzduchu, takže nemocný infikuje méně svých kontaktů.

V Africe se opičí neštovice vyskytují poměrně často, například v Kongu nebo nedávno v Nigérii. Virus, který se teď šíří po světě, odpovídá mírnější západoafrické variantě, nikoli té hrozivější středoafrické. I na západoafrickou variantu sice umírá až jedno procento nakažených, ale zatím má nemoc obvykle lehký průběh a zdá se, že ve vyspělých zemích s dobrým zdravotnictvím bude milosrdná. Zároveň ale chorobu obestírá spousta nejasností.

Především nevíme, proč se teď najednou tolik šíří mimo Afriku. V době uzávěrky již zasáhla kolem 20 zemí včetně Česka, kde bylo pacientů pět. Celkem onemocnělo více než 200 lidí, především v Evropě, a epidemiologové tak již napočítali více případů za hranicemi afrického kontinentu než za celou dobu předchozího výskytu nemoci od roku 1970, kdy byly opičí neštovice u člověka zaznamenány poprvé.…