Vybral jsem si tebe

Byl večer 6. července 1972 a 14 milionů lidí ve Velké Británii spatřilo mimozemšťana. Vletěl jim přímo do obývacích pokojů, ukázal na ně a změnil jim život. Probudil v nich fantazii a dodal jim odvahu. Především těm dospívajícím, kteří se během několika následujících dnů a týdnů začali jinak chovat i oblékat. A v průběhu dalších deseti let pak začali dělat i úplně novou hudbu. Punkovou, postpunkovou, gotickou, novoromantickou. V popu zůstal přítomný dodnes, protože díky němu všichni další příchozí pochopili, že se mohou stát tím, kým chtějí. To všechno jim poradil Ziggy Stardust.

Premiéra Davida Bowieho v pořadu Top of The Pops patří k nejpamátnějším a nejcitovanějším momentům, pokud jde o to, kdy se nějaký hudebník objevil v televizním vysílání. Působil jako zjevení a vyvolal poprask. V tom, jakým způsobem s kapelou odehrál singl Starman, nebylo nic ponecháno náhodě – ale hlavně tu nebylo nic podle zvyklostí dobové populární hudby.

Barevné vysílání bylo sotva pár let starou novinkou a Bowie s ježatým zrzavým účesem a lesklými kostýmy pro kapelu toho využil naplno. V době, kdy být v rockové kapele znamenalo být oblečený v denimu, ukazovat svaly a máchat dlouhými vlasy, předvedl úplně jiné pojetí maskulinity. Během druhého refrénu se přitočil ke kytaristovi Micku Ronsonovi a nonšalantně ho objal: dal mu ruku kolem ramen a divák mohl spatřit Bowieho bíle nalakované nehty. Šlo o záměrné homoerotické gesto, věděl, že bude provokovat – a byl to první okamžik…