Hradní koutek Josefa Středuly

Pokaždé, když šéf odborů Josef Středula tak jako minulý týden pracovně zavítá do Vítkovických železáren v Ostravě, musí mít na některých místech pocit, že se tu zastavil čas. Asi nejvíc je to vidět na břízolitem omítnutém jednopatrovém domku kousek od hlavních továrních hal, který už několik desetiletí vypadá v podstatě stejně. Nad vstupem je vyobrazena freska dvou dělníků na panoramatu komínů a pod nimi nápis „Rudý koutek“. Odkazuje k faktu, že před rokem 1989 tu sídlili komunističtí politruci. Tady bylo jejich doupě v socialistické fabrice.

Středula dům podle místních důvěrně zná. Začínal tu svoji kariéru profesionálního odboráře, to už ale bylo na úsvitu nové éry zdejší demokracie, jemu bylo dvaadvacet a samozřejmě netušil, co přesně má v životě před sebou. Že to nebude neměnnost, bylo ale možné vytušit už tehdy. Nad výrazně staršími odborovými předáky vyčníval nejen mládím, ale i radikálností, rétorickými schopnostmi a modernějším vystupováním. V odborech časem dosáhl, čeho mohl. Opakovaně byl zvolen do jejich čela. Teď mu začaly být malé a na jaře oznámil, že chce dobýt nejvýše postavený „koutek“ zdejší moci.

Bylo jich stále víc

Prezidentský peloton ještě není uzavřen a všeobecně se čeká, že se objeví nějaká další překvapivá jména. Josef Středula každopádně vnesl nedávno potvrzenou kandidaturou mezi dosavadní uchazeče novou dynamiku. „Už to není jen o dvou favoritech, bývalém premiéru Andreji Babišovi a generálu Petru Pavlovi. Josef Středula je silné, poměrně známé jméno s jasnou stopou,“ říká politoložka Anna Shavit, která v roce 2013 radila v prezidentské kampani Karlu Schwarzenbergovi a poté pracovala pro Andreje Babiše a také koalici Spolu.

Měřeno čísly, Středula zatím zaostává. V březnovém šetření nálad agentury Median se jako první umístil lídr opozice Babiš s 25 procenty následován Pavlem s 20 procenty, Středula skončil čtvrtý ještě za senátorem Pavlem Fischerem. Měl pět procent. To bylo ale také v době, kdy stále ještě oficiálně neřekl, že bude o Pražský hrad bojovat.

Myšlenka na prezidentství není u Středuly úplně nová. Poprvé ho s tímto nápadem oslovil v roce 2016 premiér Bohuslav Sobotka. Neúspěšně – Středula se na to prý ještě necítil, z odborů se mu nechtělo. Nebyl také tak známý jako dnes, možná také chápal, že nemá tolik šancí. Dnes je to jinak. „Začalo mě oslovovat stále více lidí, říkali mi, ať do toho jdu. Nenechávalo mě to chladným,“ popisuje Středula, co se za těch šest let změnilo.

Politologové tvrdí, že jedna z věcí, která může hrát v odborářův prospěch, je fakt, že v Česku momentálně vládne středopravá vláda a pravice má v rukou Senát a jiné důležité posty. Levice a její voliči se necítí dostatečně zastoupeni, Středulovi to dává jistou poziční výhodu. Zvlášť když se řadu let profiluje jako bojovník za zaměstnance. V kampani nepůjde jen o obsah, ale i o formu, jak věci prodat – právě v tom je dnes možná jeho nejsilnější stránka. Moderní politický marketing začal dělat ještě před nástupem Andreje Babiše. A bylo to něco, co ho vyneslo vzhůru.

Ten, který necloumá

Kdo někdy navštívil Středulovu kancelář v pražské ulici Politických vězňů a měl možnost ji porovnat se zasedačkami jiných zdejších odborářů, nemohl si nevšimnout dvou rozdílných světů. Nejde jen o lepší nábytek a to, že Středula nosí obleky z kvalitnějších látek. Odborář evidentně dbá na různé detaily určující, jak chce být vnímán. Jednou z dominant místnosti jsou tak velké fotografie zaměstnanců v různých dělnických profesích, na první pohled profesionální svou čistotou, kompozicí i silou.

Díky tomu na nich každému dříve či později ulpí zrak, Středula snímky podprahově využívá, aby podtrhnul image bojovníka za „lidi práce“ a jejich vyšší mzdy. S tématem nízkých mezd před osmi lety vyrazil do terénu mezi občany a vymyslel heslo „konec levné práce“. Ve srozumitelné zkratce tak dokázal vystihnout jeden z velkých problémů Česka.

Slogan se zrodil při brainstormingu nejbližších kolegů u něj v kanceláři. Odborář jako první zvedl něco, co už dlouho leželo na zemi jako problém. Hlavně ale přišel s novým způsobem, jak o tomto tématu odbory s politiky a veřejností komunikovaly. Dříve, než odboráři začali s představiteli státu řešit požadavky na zvýšení mezd, svolali do Prahy velký manifestační mítink, kam pozvali 1200 hostů. Do té doby nic takového nedělali – buď s politiky rovnou jednali, nebo stávkovali. Středula přišel s třetí cestou.