Made in Germany
Nejúspěšnější evropský fastfood slaví padesátku. Jak se vlastně z původně tureckého döner kebabu stal německý národní pokrm?
Nejprve si všímá, kolik do podniku chodí hostů a jestli je maso na otáčejícím se špízu šťavnaté. Podívá se, jestli grilovaný kužel sestává z naskládaných vrstev masa, a ne pouze z mletého masa, do něhož výrobci přimíchávají nekvalitní suroviny. A vybere bistro, kde se otáčí velký mocný špíz. „Z toho je zřejmé, že kebab patří k pilířům podniku. Bistra s malým špízem na döneru obvykle šetří,“ uzavírá Harun Özköze osobní rady, jak poznat dobrý döner.
Usměvavý dvacátník s krátce střiženým černým vousem je číšníkem ve vyhlášené berlínské restauraci Hasir ve čtvrti Schöneberg. Ta si sama peče chleba a na špízu se točí telecí z vlastního řeznictví bez přídavků mletého masa. Směs kvalitního masa, čerstvého chleba a zeleniny, domácích omáček povznáší chuť zdejšího döneru nad průměr. U grilu téže restaurace od svého příchodu do Německa v polovině devadesátých let pracuje i Harunův otec Mustafa. Právě Hasir, konkrétně jeho první pobočka ve čtvrti Kreuzberg, platí za jedno z možných míst, kde se začalo vyrábět občerstvení, které před padesáti lety nastoupilo vítěznou cestu do žaludků Evropanů.
Z Berlína do každé vsi
Rotující špíz přesunuli poprvé z horizontální do vertikální polohy turečtí kuchaři hluboko v 19. století. Kousky seřezané dlouhým nožem z kuželu masa podávali na talíři s oblohou. Verze podávaná v chlebu, která se dá sníst za chůze nebo rychle vestoje, se zrodila až mnohem později. Majitel Hasiru – nyní vlastník několika hotelů, řady restaurací s dönerem a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu