Lockdown, kurzarbeit, notebook, image nebo třeba hacker. To je jen pár příkladů z mnoha cizích slov, která už se v češtině zabydlela a pronikla z odborných textů do běžné komunikace mezi lidmi. Jedním z takových přejatých výrazů, jež v posledních desetiletích obohatily češtinu, je termín whistleblower.
Doslova pojem whistleblower znamená „ten, kdo píská na píšťalku“ a pochází ze Spojených států, kde se používá už od 19. století, původně v souvislosti s policisty, kteří pomocí píšťalky řídili dopravu. Zhruba od sedmdesátých let 20. století se ale především v anglosaských zemích tento výraz uplatňuje ve smyslu informátor či oznamovatel, jenž upozorní na nějaké nekalé jednání. Je to tedy člověk, který má ve firmě, na ministerstvu nebo v tajných službách přístup například k informacím o zneužívání moci, případně peněz či o nezákonném sledování lidí a jejich komunikace. Whistleblower není s tímto stavem spokojen a hodlá zjednat nápravu, má k tomu v podstatě dvě možnosti. Buď vše oznámí svému nadřízenému, může se však stát, že ten zaujme pozici „mrtvého brouka“, který odmítá problém řešit. Je-li whistleblower z této situace dostatečně frustrovaný a nehodlá věci nechat jen tak, může se pak obrátit na veřejnost, třeba prostřednictvím úniku informací do médií.
K nejznámějším whistleblowerům patřil David Kelly, který upozornil na smyšlené důvody invaze do Iráku v roce 2003, nebo Edward Snowden, jenž v roce 2013 poskytl listu The Guardian informace o masivním špehování lidí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu