Na obou březích Atlantiku

Když Rusko napadlo Ukrajinu, věřilo široké spektrum komentátorů, že tato katastrofa může být alespoň k jedné věci dobrá. Doufali, že Putinův útok proti liberálnímu řádu odhalí a delegitimizuje neliberální, populistické síly, jež jsou už roky na vzestupu. Jeden z nich spekuloval, že útok proti Ukrajině může ukončit éru populismu. Jiný, Francis Fukuyama, vnímal situaci jako příležitost k definitivnímu odmítnutí pravicového nacionalismu. Šest týdnů od zahájení konfliktu se ale podobné představy jeví jen jako zbožná přání.

V Evropě je výmluvný vývoj okolo dvou významných volebních klání, v Maďarsku a ve Francii. Ještě před několika dny bylo možné (třeba v eseji týdeníku The Atlantic) spekulovat, že válka na Ukrajině „zvrátila vývoj v evropské politice“, protože upozornila na neliberální a proputinovské sklony šéfky francouzské ultrapravice Mariny Le Pen a maďarského premiéra Viktora Orbána. Někteří experti tvrdili, že „Orbán se zoufale snaží změnit interpretaci (válečných) událostí“, a předpovídali, že Francouzi teď budou vnímat Emmanuela Macrona jako „pravděpodobně jediného politika (…) který je může současnou krizí provést“.

Ve skutečnosti Orbán ve volbách právě počtvrté zvítězil, a to s výrazným rozdílem, jeho koalice získala 53 procent hlasů, zatímco opozice pouhých 34 procent. Ve stejný den voliči v Srbsku znovu a jednoznačně potvrdili v úřadu svého populistického a oddaně proputinovského prezidenta. Ve Francii, kde se první kolo prezidentských voleb chystalo právě na…