Je civilní ochrana znovu aktuální prevence?

Je mi asi dvanáct a na dnešní den jsem se těšil. Pravidelný den cvičení CO je tady! Když se dnes zeptám svých dospělých dětí, co je to CO – civilní ochrana, marně tápou v historii své školní docházky. A nevěřícně kroutí hlavou nad tím, co mně přišlo kdysi samozřejmé. Dnes se neučíme, sláva! Jdeme do přírody, což pro děti z pražského Karlína znamená výlet na vrch Vítkov. V klidu si z chlebníků vytáhneme staré igelitové pytlíky, kterými nás vybavily naše maminky. Někoho rozesmutní, že má místo předepsaných čtyř jen tři. Dodnes si živě pamatuji, jaká fuška to byla během několika dní posbírat takový počet. Natahujeme si pytlíky na nohy a na ruce, zajišťujeme zavařovacími gumami. Kdo má žaludek na to, aby si nasadil zpuchřelou plynovou masku, která myšinou nejen smrdí, ale také v ní myší hovínka najdete, ten si ji nasadí. A pak se rozběhneme po travnatém svahu a smějeme se společně, když si leháme patami směrem k pomyslnému výbuchu.

Nemyslel bych si, že se mi tyhle historky z dětství před čtyřiceti lety vybaví, stejně jako při čtení Na západní frontě klid od Ericha Marii Remarquea. Chemický útok přitom vedu ve všech zdravotních detailech v patrnosti od dob jeho použití v Sýrii. S Ukrajinou se mi to téma tíživě zhmotňuje. Bojová chemická látka je zbraň, která objekt útoku zasáhne anorganickými či organickými sloučeninami, jež působí na organismus dráždivě nebo toxicky. Tolik v jedné větě Wikipedie. Chemické zbraně se dělí na dusivé, všeobecně jedovaté, zpuchýřující,…