Kultura/mix

DĚLNÍCI KULTURY

S Karlem Šiktancem „zemřel jeden z posledních velkých básníků 20. a zcela jistě též 21. století“, uvedla na internetu katedra české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Rodák z Hřebče u Kladna odešel dva dny po Štědrém večeru, bylo mu třiadevadesát let. Velkým básníkem obou století, jež mu osud dopřál prožít, zcela jistě byl. Ale velkým básníkem posledním?

Žil v těžké době. Po sovětské okupaci byl odejit z nakladatelství Mladá fronta, kde dělal deset let šéfredaktora, živil se jako vrátný tenisových kurtů na Štvanici („Zeje/ zeje drzá zeleň/ z remízu/ až zima/ Míza rzí/ a zeleň zeje/ Cyrila a Metoděje“) a básně vydával jen v samizdatu. Přesto vytvořil velké dílo, za něž byl po revoluci po právu mnohokrát oceněn. Postavení mimořádného básníka si udržel i po převratu, kdy z pozice vědoucího solitéra sledoval, jak mu přibývá konkurence, aniž by se s ní v době boomu literárních časopisů nějak pouštěl do sporů či generačního kritizování.

Šiktanc se dožil vydání klíčových sbírek (v abecedním pořadí) Svatavy Antošové, Petra Borkovce, Adama Borziče, Vratislava Brabence, Ondřeje Buddeuse, Jiřího Dědečka, Miloše Doležala, Františka Dryje, Sylvy Fischerové, Jonáše Hájka, Ondřeje Hanuse, Petra Hrušky, Bohdana Chlíbce, Víta Janoty, Víta Kremličky, J. H. Krchovského, Ivana Motýla, Mariana Pally, Martina Reinera, Věry Rosí, Kateřiny Rudčenkové, Boženy Správcové, Karla Škrabala, Viktora Špačka, Marie Šťastné, Jáchyma Topola,…