V Praze je mlha, v níž se jde schovat

 Znám filmy nové vlny a miluji Sedmikrásky od Chytilové. Z novějších knih mám ráda Zatím dobrý od Jana Nováka. Tematicky mě nejdřív odrazovala, protože historické romány o skutečných postavách nejsou mým oblíbeným žánrem, ale energie textu mě při čtení pohltila. Pak mám ráda starší knihy, jako je třeba Markéta Lazarová. Je to tak anachronické, až je to agresivní. A mám taky ráda Nerudovy Povídky malostranské.

V jednom rozhovoru jste řekla, že ráda randíte s různými městy. Jaká byla města, s nimiž jste se sblížila?

V tom rozhovoru jsem vzpomínala na povídání s jedním českým kamarádem. Ptal se mě, proč mám Prahu tak ráda, a radil mi, ať zkusím randit i s jinými městy. A tak jsem se vydala do Budapešti, Berlína, Paříže, Toronta i New Yorku. Randit s různými městy bylo vzrušující, zároveň jsem si uvědomovala, že si sice můžu zvolit nějaké město, ale to město nemusí přijmout mě. A co budu dělat pak? Nakonec jsem si tedy vybrala Prahu a pořád pochybuji, zda chce Praha mě. Ale zároveň už je mi to trochu jedno, jsem moc stará na to, aby mi na tom záleželo – protože já ji prostě chci. Nicméně pořád přemýšlím nad otázkou, jak být člověkem, kterého město přijme, jak přispět k jeho atmosféře. A je to vůbec možné? Vztah k městům beru jako dvoustrannou záležitost.

Jak to, že se vám nelíbilo v New Yorku a Berlíně či Paříži? Uměleckých městech, která nikdy nejdou spát…

Děje se tam…