Reportáž ze země, která neexistuje

Prašnými ulicemi rozpáleného přístavního města mě sleduje přísně vypadající ozbrojený muž. Nespouští ze mě zrak. Když se zastavím, udělá totéž, když se dám zase do kroku, vyrazí za mnou. Na sobě má stejnokroj pískové barvy, přes rameno kalašnikov.

Je to můj bodyguard. Welcome to Somaliland! Vítejte v zemi, kterou v atlase nejspíš nenajdete.

Osobní strážce, který je policistou a ve volném čase doprovází cizince cestující mimo hlavní město Hargeysu, se jmenuje Pashe. Narodil se před 40 lety do nomádské rodiny. Číst a psát se stejně jako 52 procent jeho spoluobčanů nikdy nenaučil. Má dvě manželky; první mu našla rodina, druhou si vzal z lásky. Zatím mu povily 11 dětí. Klidně by ještě pár dalších přidal.

„Inšálláh.“ Dá-li Bůh.

Kousek před Pashem se mnou zchátralým centrem města Berbera kráčí Mohamed. Je mu 22 let a patří tak mezi 70 procent obyvatel Somalilandu, kteří ještě nepřesáhli třicítku. Stejně jako všech jeho 18 sourozenců (dětí jednoho otce a trojice manželek) umí číst a psát. Vystudoval stavební inženýrství, živí se jako průvodce a chtěl by procestovat svět. Má Facebook i Instagram a počítá s tím, že si manželku klidně najde právě tam. Jednu. Dětí by s ní chtěl mít jen pět nebo šest.

„Inšálláh.“

Jednu věc Pashe a Mohamed, jejichž životní příběhy dobře ilustrují překotnost společenských změn v regionu, mají společnou. Oba jsou hrdými Somalilanďany. A přejí si,…