Virtuální prezident

Miloš Zeman byl přesunut na normální nemocniční pokoj a podle kanceláře prezidenta je připraven začít jednat s politiky prostřednictvím mikrofonu a monitoru. Zdá se tedy, že se Zeman vrací na scénu. Je to ale opravdu tak?

„Prezidentův stav i nadále vyžaduje hospitalizační péči a v tento moment mu neumožňuje věnovat se naplno pracovním povinnostem,“ prohlásil člen lékařského konzilia Tomáš Zima a mimo jiné ještě dodal: „Stanovit prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu je i nadále velmi obtížné, charakter i manifestace základního onemocnění jsou jistě velmi závažné. Upřesňování prognózy bude záviset na vývoji onemocnění, které je samo obtížně léčebně ovlivnitelné. Nezbytná je aktivní spolupráce pacienta.“

Nadále tedy platí, že Miloš Zeman nemůže plně vykonávat svůj úřad. Ten přitom v rozhovoru pro rádio Frekvence 1 uvedl, že je připraven fungovat až do konce svého volebního období, protože ho prý nečeká moc práce. Zeman také ohlásil, že přijme demisi vlády a je připraven jmenovat Petra Fialu novým premiérem. Opozice by tudíž mohla být spokojená a nic víc neřešit. Jenže tady nejde jen o jmenování nového kabinetu.

Od lékařského konzilia jsme se poprvé dozvěděli, že situace je opravdu vážná, protože onemocnění samo je „obtížně léčebně ovlivnitelné“. Předseda Senátu Miloš Vystrčil v reakci na zprávu konzilia uvedl, že k odebírání pravomocí není důvod, protože „některé pracovní povinnosti je schopen vykonávat, to znamená minimálně ty nejdůležitější“.

Kdo ale určí, co je nejdůležitější? Za normálních okolností se hlava státu účastní jednání parlamentu, vlády, přijímá velvyslance, osobně vítá a jmenuje soudce, podniká zahraniční cesty a organizuje návštěvy hlav jiných států v Česku atd.

Všechny tyto úkoly nebude Miloš Zeman schopen plnit. Některé mohou převzít jiné instituce, nicméně je zcela legitimní se ptát, co máme z toho, že zůstává hlava státu, která není dlouhodobě schopna plně pracovat pro své občany. Navíc se o rok a půl (tak dlouho ještě potrvá Zemanův mandát) prodlouží působení Vratislava Mynáře a jeho boys na Hradě. Ti už dokázali, že jsou připraveni vykonávat úřad i za nemohoucího prezidenta. Jsou tedy přímým bezpečnostním rizikem.

Uvidíme, jak se situace vyvine, ale teoreticky můžeme už brzy znovu řešit patovou situaci, kdy Zeman nebude moci vykonat úkon, který podle ústavy patří výhradně do jeho kompetence. Například při výměně nějakého člena vlády. Nebo se budeme tázat, jestli rozhodnutí přijal sám či jeho stíny. Třeba až se bude vybírat nový člen či nová členka Ústavního soudu po Kateřině Šimáčkové.

Je smutné, že Miloš Zeman nevyřešil nastalou situaci jediným možným elegantním způsobem – svou rezignací. Více méně nám vzkázal, že si uvědomuje, že nefunguje pořádně, ale pro Česko je tak důležitý, že i jeho půlka je lepší než celý nový prezident. V pohádkách se říká: dám ti princeznu a půl království k tomu. My jsme skončili s polovičním králem a bez princezny.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor