Politika není zlatý slavík

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Asi kočka a pes. Docela fandím takové té populární psychologii, která rozděluje lidi na milovníky psů a koček podle toho, jestli mají raději věrnost, nebo nezávislost. Politická aréna, jak věřím, zahrnuje oba tábory.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

I přes výstrahu odpovím „sametová revoluce“, jednak proto, že jsem osoba, která má ráda kočky a nenechá se vymezit do závorek, a jednak proto, že to s ohledem na můj věk dává i smysl. Samet mě zasáhl přesně v letech, která jako sociologové považujeme za formativní.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Je krásný slunečný den a já jdu za ruku s maminkou z volební místnosti. „Mamí, proč jsi do té krabice hodila všechny ty barevné lístečky, to sis nemohla vybrat?“ A pak ještě tahle: „Mamí, proč nesmíme jezdit do Vídně, která je přece blíž, ale můžeme jezdit do Prahy, která je dál?“

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

Nevidím důvod kvůli politice plakat, v ničem mi nepřipomíná zamilovaný film. Ale teď jsem třeba plakala u filmu Letopisy Narnie, který začíná bombardováním Londýna a nuceným stěhováním dětí na britský venkov. I když pro ně to byla nakonec cesta dobrodružná, dnes děti prožívají na mnoha místech planety to stejné a to je k pláči.

5.…