Loni vydala čtyřicetiletá česká prozaička Iva Hadj Moussa románový debut Šalina do stanice touha. Zkarikovala v něm umělý svět hvězd sociálních sítí, aniž ale za sérií humorných epizod vystupoval silnější příběh, zajímavé postavy či originální styl vyprávění. Její nový román Démon ze sídliště naopak těmito ingrediencemi vyniká.
Vyprávějící postavou je šestnáctiletý gymnazista, jehož postpubertální revolta v usazeném prostředí města Tábora uvrhne do světa black metalu. Vyprávění nás přímočaře vnese do světa garážových zkoušek, piv míchaných s panáky zelené a kolujícími jointy, z něhož protagonisté vykračují k prvním erotickým zážitkům či generačním sporům. Konvenční obrázky dospívání ale naruší záhadný člověk, který mladé metalisty navede k vyvolávání temných duchů ze záhrobí. A hru na metalový styl tak náhle vytlačí až příliš temná realita, linoucí se odjinud než z potisků triček či drsných názvů metalových kapel a písní. Démon, kterého u hrobu dívky-sebevražedkyně vyvolali, začne kroužit kolem nich.
Duchařský příběh o paranormálních jevech ve stylu seriálu Akta X pochopitelně potlačuje uvěřitelnost vyprávění. Tu ale naopak umocňuje výborně postavená figura vypravěče: nejen jazyk a styl, kterým vypráví, ale hlavně myšlenkové postupy jsou dobře odpozorované a přesné. Černí metalisté tu nejsou karikaturou ani humorným obrázkem, ale generačním typem, který si chce najít místo na společenském okraji, mimo hlavní proud korporátu a jeho kultury. Za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
