To vy jste levice!

Volební programy lze číst různě. Kdo by je chtěl třídit podle tradičního dělení na pravici a levici, čímž česká společnost pořád hodně žije, má letos před sebou zajímavé možnosti.

Zůstaneme-li u čtyř nejsilnějších a zároveň relevantních stranických formací (podrobný rozbor jejich programů najdete na str. 12–35), dělení je na první pohled jasné. Hnutí ANO a ČSSD nabízejí všestrannou ochranu, pomocnou ruku a paternalistický stát, který se postará o všechno možné od bytové výstavby až po bezplatnou kulturu. Andrej Babiš se zároveň profiluje jako mocenský centralista, na jehož rozhodnutí visí první poslední, což lze jako kritérium levicovosti taktéž použít.

Otázka, kdo je autentická moderní levice, zůstává ale v Česku 2021 bez odpovědi. A složitější je to i na druhém pólu.

Koalice Spolu přistoupila k programu i kampani s mazanou strategií, kdy za jedinou autentickou pravici vydává sama sebe. Je to chytré – v zemi, kterou zdevastovala komunistická totalita, sice mnoho voličů pořád slyší na státem garantované životní jistoty, ale nálepky levičáka se většina štítí. Polistopadové instinkty velí hlásit se spíš k pravici, a tak hlavně lídři ODS v rozhovorech, televizních debatách a na mítincích dokola zdůrazňují, že jedinou pravicovou volbou jsou oni – zatímco Piráti jsou jasná levice.

Volební programy ani postoje stranických lídrů nic takového neukazují. Piráti a Starostové ve skutečnosti nabízejí voličům podobné principy jako koalice Spolu, s kompatibilní daňovou a penzijní politikou, větší proevropskou linkou a propracovanějšími koncepty v oblastech, kde je zkrátka již neúnosné jen přihlížet a schovávat se za pravicovou víru ve volný trh. Ať už jde o bydlení nebo ochranu životního prostředí.

Volby však nikdy nejsou pouze o racionalitě předkládaných řešení, ale také o emocích a symbolech. K pravicovým hodnotám patří ctít rozpočtovou odpovědnost a koalice Spolu ji deklaruje hned v úvodu programu. Zároveň slibuje nižší daně. Proti nim nabízí balík úspor, který je ovšem příliš malý, aby zaplatil výpadek příjmů i likvidaci obřího rozpočtového schodku. Seznam škrtů Spolu je navíc v některých bodech vágní a povrchní – třeba v případě škrtání dotací či rušení státních agend a propouštění úředníků, což jsou jen teze, které se budou dopracovávat až v případě obsazení příslušných ministerstev. Program Spolu je zkrátka víc deficitní.

Levicovost Pirátů a Starostů je v tomto kontextu leda v tom, že svůj program pojali poctivěji. A to nejen délkou dokumentu (ta je skoro až na škodu), ale také realističností, pokud jde o nižší tempo, jak rychle chtějí z nynějšího zadlužování vycouvat, a menší dogmatičností, pokud jde o možné zvýšení některých daní, aby celý finanční plán nestál na vodě.

V době rozpočtových obtíží, které už prostě nelze přehlížet a v zádech je začíná – nebo začne – podvědomě cítit každý, mají pravicoví voliči dvě možnosti. Dát hlas Pirátům, kteří nejsou žádní marxisté, jen reflektují stav státní kasy, a proto nejsou tak radikální ve slibech ohledně snižování dluhu a daňových odvodů. Anebo dát přednost údernější nabídce ODS a spol. s vědomím, že celý její program nepůjde splnit, ale v těžkých časech slibuje být zátarasem proti vyšším daním, dokud to půjde.