Mírně optimisticky, stále obezřetně

Jediná hodina, kterou Anna Fatková (20) absolvovala ve svém prvním ročníku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy prezenčně, byla loni na podzim hodina plavání. Zbytek akademického roku se odehrál komplet on-line. Studentce oboru pedagogika pro první stupeň situaci dále ztěžoval fakt, že jejímu přechodu na vysokou školu předcházelo podobně náročné jaro, kdy během první vlny pandemie distančně končila střední školu a maturovala, a taky skutečnost, že nástup na vysokou – i za klidných časů obtížný životní přelom – nemohla sdílet s ostatními „prváky“. „Hodně mi chyběl sociální kontakt. To, že studijní úspěchy i neúspěchy má člověk s kým sdílet,“ říká rodačka z Prahy. Postupně se tak stále méně účastnila dálkových přednášek, až nakonec v době zkouškového dospěla k rozhodnutí studium ukončit. „V tu chvíli jsem v tom zkrátka neviděla další smysl,“ vysvětluje. „Zpětně toho ale trochu lituji. Mohly přijít lepší časy.“

Podobné příběhy jako ten Annin se z prostředí vysokých škol vynořovaly celý minulý akademický rok, až se přetavily v obavu, zda pandemie a vládní opatření na ni reagující nestvořily generaci univerzitních „odpadlíků“, kterým osamělost domácí klauzury vzala chuť k dalšímu studiu, a školám problém v podobě významně prořídlých studentských řad. A samozřejmě celé společnosti pak v propadu vzdělanosti. Obavy navíc nemizí ani letos. Vysoké školy sice vstupují do nového akademického roku v epidemiologicky příznivější situaci, přesto i nyní jim začíná značně nejistá…