My to vlastně dělat musíme
Jak čtyři přátelé založili hudební vydavatelství a přiměli Ostravsko poslouchat experimentální elektroniku
Je to svým způsobem dobrodružství,“ zamýšlí se Tomáš Slunský nad tím, proč poslouchá zrovna experimentální hudbu – takovou, která zní často dost podivně, nemá jasně danou strukturu, je těžko uchopitelná, nesvazují ji konvence ani jasně daná pravidla. Díky tomu ale představuje svobodný prostor, kde se může stát cokoli a je tu všechno dovoleno.
Právě to má společné i s blogem Gin&Platonic, na němž sociální pracovník Tomáš o tomto žánru zhruba před sedmi lety začal psát. Nejprve proto, že okrajovým žánrům se u nás v té době moc serverů nevěnovalo, hlavně to chtěl ale dělat po svém – krátce, vtipně, bez editorských zásahů. A podobně dobrodružně se stránka postupně proměnila ve stejnojmenný hudební label čtyř nadšenců, ze kterých se stali vydavatelé, promotéři a DJové, ale hlavně nejlepší přátelé. Jejich příběh má přitom i obecnější rozměr: ukazuje, jak se dnes při působení na nekomerční kulturní scéně mísí hranicemi neomezený digitální svět a zapojení do mezinárodních struktur s komunitou a lokálností.


Svět naruby
Blog přitom neměl od začátku moc velkou pozornost. Většinu textů psal Tomáš – „Prostě ten divnej kluk, co poslouchá divnou hudbu,“ jak ho popisuje Linda Wojnarová, produkční v kulturním centru, která přesto na stránku začala přispívat recenzemi. Jedním z hrstky těch, kteří web úplnou náhodou začali sledovat, byl psycholog Martin Stündl – do té doby nebylo v jeho okolí moc lidí, se kterými by mohl o syrové, postklubové i atmosféricky ambientní hudbě a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu