Volby a nevyzkoušená cesta

Když se blíží volby, vyjasňuje se skutečná tvář společnosti. Postupně se upozaďují či rovnou opouštějí témata, která by mohla jitřit většinu veřejnosti, takže to tu před volbami vypadá, jako když se vyklízí byt: pomalu mizí květiny (působí to zeleně), obrazy na zdech (náznak bohatství), záclony (přece nechceme nic skrývat)… až nakonec v jedné místnosti zůstane jen stůl a židle. Ideálně s chlebem na podložce a solí ve sklence. Ne že by v Česku byla mimo volby pestrá debata o důležitých tématech, nyní se ale ocitáme na naprostém minimu.

Zjednodušování je společné pro všechny volby. Děje se to i v zemích s dlouhou demokratickou tradicí. Něco jiného je ale koncentrace na pár klíčových témat a něco jiného obava vůbec otevírat některé problémy, aby si politik nevysloužil nějakou pohrdlivou nálepku. Je opravdu česká společnost tak zpátečnická? Nebo si to o ní aktéři jen myslí? My to totiž zatím nevíme, protože to naplno nikdo nevyzkoušel.

Respektive jedna vyzkoušená cesta k vítězství tu je. Vytvoření umělého nepřítele, kupování voličů konkrétními benefity bez ohledu na rozpočet a slíbení udržení stávajícího světa, i když to nejde. Všechny body jsou sice destruktivní a dlouhodobě neudržitelné, ale mají rychlý mocenský efekt. Když minulý týden premiér Andrej Babiš cynicky ohlásil, že jsme opět „best in covid“, ačkoli má naše země za sebou rekordní počet obětí této nemoci, nebyla pozoruhodná ani tak jeho arogance, jako spíš jistota, že to jeho stoupencům nebude vadit. Třeba ale existuje i jiná cesta k vítězství, jen ji někdo musí teprve prošlapat.

Až budeme mít agitování i hlasování za sebou, měli bychom se pokusit zdejší debatu o skutečných problémech země (sucho, umírání lesů, nízké platy, podoba vzdělávání…) vést hlouběji než dosud. Lidé by pak viděli, že nejde o intelektuální žvanění, ale o řešení jejich problémů. Vyplatí se to i tradičním politickým stranám. V mělkých vodách se vždy lépe daří populistům, protože brnkají na první signální.

Před deseti lety jsme v Respektu publikovali velkou anketu se světovými osobnostmi, kterým jsme položili otázku: Co je podle vás dnes největší bezpečnostní hrozbou pro Západ? Václav Havel na ni odpověděl: „Za největší nebezpečí považuji podřizování základních lidských a občanských práv a svobod ekonomickým zájmům, opouštění principů, na nichž je euroatlantická civilizace založena, a upřednostňování okamžitých zisků na úkor dlouhodobých.“ Václav Havel byl geniální intelektuál, ale vlastně jen dobrý politik. V čem však i jako prezident plnil důležitou roli, bylo to, že veřejnost nepodceňoval a mluvil s ní i o složitých tématech a kladl na ni nějaké nároky. Nebylo by špatné, kdybychom si to zopakovali.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor