Jak se pozná lídr

Tři politici, kteří právě teď reálně bojují o pozici příštího premiéra této země, ukazují publiku skoro čítankový soubor protikladů. Voličským průzkumům dominuje šéf hnutí ANO, žoviální miliardář, který se fotí s babičkami na náměstích a slibuje, že jim zvýší důchody a nepustí do země uprchlíky. Na druhém místě se s výrazným odstupem pohybuje lídr koalice Spolu, na první pohled usedlý profesor v brýlích, který nikdy nesundá sako a nezvýší hlas. Trojici uzavírá vitální muž mladistvého vzhledu s dredy na hlavě a tahací harmonikou v rukou, který se snaží působit jako představitel svěžího větru, jenž odvane staré pořádky.

Jeden z této nesourodé trojice po říjnových volbách s největší pravděpodobností povede zemi. Personifikovaně vylíčený popis předvolebního souboje soustředěný do postav lídrů je samozřejmě míněn s mírnou nadsázkou. Politika není jen soubojem lídrů a jejich image, namítne politolog, protože v soutěži hrají podstatnou roli i strany, programy a marketing. Sociolog k tomu přidá, že spolehlivě určit, která ze jmenovaných ingrediencí ve finále rozhodne o vítězi, z principu nejde, protože se vždy jedná o kombinaci mnoha faktorů. Lidé se, jak známo, ve volbách rozhodují na pomezí racionality a emocí a není přesně možné určit, co je nakonec přiměje hodit hlas právě té či oné straně. Lídr je však v tomto mixu evidentně zásadní ingrediencí.

Marketingoví mágové v předvolebních štábech i profesoři na světových univerzitách si tak lámou hlavu nad hádankou, jak by silná postava schopná přesvědčit lidi měla vypadat. Univerzální odpověď nenajdeme, pro různé konkrétní situace jsou totiž potřeba různé typy lídrů – v mírových časech relativní prosperity bude mít šanci na úspěch úplně jiný vůdce než v časech ekonomické krize, pandemie či války. Jiný typ politika může také fungovat na seniora na vesnici a odlišný zase pro městského vysokoškoláka. I tak je ale podle všech postava lídra mimořádně důležitá, a právě on ve finále spolurozhodne o tom, zda strana zvítězí, či prohraje. V nadcházejících českých volbách tomu nebude jinak.

Poslouchat vibrace

Jak vlastně vypadá úspěšný politický lídr? Podle bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody, který lídrovství vyučuje ve své Diplomatické akademii, je znakem lídra „pevný postoj, který si udrží i v případě porážky“. Robert Žanony, který pracoval jako politický marketér v týmu slovenského expremiéra Roberta Fica, mluví o nutnosti „umět bouchnout do stolu“, novinář Jindřich Šídlo o „charismatu, které se nenaučíte“, a například headhunter a bývalý studentský lídr Jan Bubeník popisuje kouzlo tak, že „mu věříte, že věci dokáže zařídit, i když přesně nevíte proč“.

Příkladem lídra, který disponuje řadou z vyjmenovaných vlastností, by mohl být třeba současný britský premiér Boris Johnson. Cesta na politický vrchol tohoto prostořekého, rozcuchaného bývalého novináře je ale zároveň natolik spjatá s tématem brexitu, že lze mít vážné pochybnosti, zda by měl šanci se stát premiérem i v jiné době. A o to jde – na faktu, že lídra utvářejí nejen jeho schopnosti, ale právě i poptávka doby, se shodnou víceméně všichni pozorovatelé politiky. A nejen té české. „Společnost vždy coby celek vibruje na určité frekvenci,“ vysvětluje politický marketér Jakub Hussar s tím, že kdo tuto frekvenci správně přečte a zesílí, „otevře pomyslný zámek k úspěchu“. Přímou souvislost mezi zrodem politického lídra a náladou ve společnosti vidí i americký profesor Ronald Heifetz, který na Harvardově univerzitě v roce 2000 založil katedru lídrovství a radil několika americkým prezidentům. Při snaze pochopit úspěch politika, musíme podle Heifetze studovat hlavně voliče. „Tak jako věříte opraváři aut, že váš stroj dá do kupy, tak věříte politikovi, že nabízí řešení na vaše problémy,“ říká.