Muriel Spark (1918–2006) je nejvýznamnější moderní skotská prozaička a jedna z nejlepších anglicky píšících autorek vůbec. Na kontě má básně, povídky, romány i detektivky, jádro jejího díla však tvoří precizní novely, z nichž česky vyšla teprve před třemi lety jen ta nejslavnější: Nejlepší léta slečny Jean Brodieové. Teď se k ní připojila další, Dívky bez prostředků.
Obě vznikly počátkem šedesátých let a obě jsou volně autobiografické. V Nejlepších letech vyprávějících o učitelce, jež chce formovat žákyně k obrazu svému, posloužila spisovatelce coby inspirace její někdejší edinburská škola, v Dívkách pak klub Helena, ve kterém žila, když po návratu z Afriky působila v letech 1944–1945 v propagandistickém oddělení vojenské rozvědky v Londýně. Podobné je tedy i prostředí – relativně uzavřený mikrokosmos, v němž se dá manipulovat lidmi, a také ústřední téma, dospívání mladých žen, jež s sebou nese nutnost vyjasnit si, co je smyslem života. A samozřejmě nezaměnitelný styl vyznačující se rychlými střihy mezi časovými rovinami a formulační úsporností okořeněnou ironií, satirou a sarkasmem. Děj Dívek se odehrává převážně v létě roku 1945 a velké dějiny zde zastupuje Churchillův projev v rádiu či oslava vítězství nad Japonskem. Spark se však soustředí na běžnou realitu – a národ podle ní tehdy rozhodně nesestával jen ze vznešených hrdinů a panenských hrdinek. Její protagonistky pobývající kvůli pracovnímu uplatnění v londýnském klubu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
