Zůstaňte doma, opakuji, zůstaňte doma a dodržujte intimní vzdálenost. Nejprve metr a půl, pak dva, nakonec tři a více. Skoro nic jiného jsem roky neposlouchala. Už jsem to déle nevydržela.
Navlékla jsem si oranžový ochranný oděv a vyrazila ven. Při každém pohybu jsem měkce šustila. Materiál sliboval účinnou bariéru proti nejširší škále virů a stehy, svařované ultrazvukem, neproniknutelnou ochranu. Na tvář jsem si nasadila novou silikonovou masku. Opravdu dokonale upravená na první skutečný tinder.
Naposledy jsme se viděli tak dávno, že mi to připadalo jako v jiném životě. Poznali jsme se ještě v opravdové škole a okouzlení dosud přetrvávalo. Čtrnáctidenní virové prázdniny se změnily na nekonečné. Už nikdy jsme se nesešli v lavici ve třídě. Učitelku jsme pozorovali pouze na obrazovce. Vyučování, kroužky, zájmy, mše – vše z domu, on-line, digitální; u monitoru jsem se naučila geometrii, zeměpis i německý jazyk a ponořila se do tajů virologie, nového povinného předmětu.
Blíže jsme se poznávali přes obrazovku, baiduili jsme se, lenovovali, huaweili, xiaomilovali a ti, kdo si to mohli dovolit, se dokonce elonmuskovali. Během pandemie jsme na celé měsíce ztratili kontakt, vůbec nefungovala elektřina, pak jsme spojení složitě obnovovali a dlouho jsme zůstali nerozluční. Dospívali jsme, často jsme četovali, četli jsme si navzájem na pokračování ne zrovna nejmilovanější elektronické knihy, hráli jsme hry, sledovali staré seriály, hádali jsme se do krve a znovu jsme se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
