Čepec

31.

A když jsme zase samy, poslouchám o přestavbě jejich dřevěného domu, který koupili od alkoholika.

Iľka otevřela další kapitolu.

Dostali nenávratnou půjčku, od státních lesů. Teď už rozumím, jak vznikly ty domy, ty hnědé břízolitové kostky, které od té doby tvoří obraz slovenské vesnice, v sedmdesátém pátém vzniklo JZD, přestaly se odevzdávat kontingenty.

Ty roky uvádím úmyslně, na konci sedmdesátých jsem se narodila už já a deset let předtím Iľčin nejmladší syn, jenže tady je to dvacetileté zpoždění, akorát nenávratné půjčky byly v sedmdesátých celostátní věc, po letech, když se odevzdávalo státu všechno, ani nešlo uvěřit, že jestli se zavážeš k několika letům práce ve státním podniku, dostaneš peníze na bydlení.

Iľčin muž půjčce nedůvěřoval, bál se, nenávratnou půjčku vyřídila přes jeho kolegy ona, kde by jinde dělal?

Nakonec postavila i ten dům, s otcem a celou rodinou.

Peníze byly vázány na koupi stavebního materiálu v určeném množství, cihly z jedné konkrétní cihelny, jediný materiál na výběr, a tak to bylo se vším ostatním, všechny domy svépomocně poskládané z toho, co se dalo sehnat, celou rodinou, míchačky putovaly z hospodářství do hospodářství.

Vy jste vdova, nebo prespanka? (svobodná matka, pozn. red.)

Ptali se jí muži, chlapi, přesněji: ti chlapi, co jim vozili materiál na stavbu, ptali se, protože ještě nikdy…