Být politikem, to je diagnóza

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Je mi líto každého zvířete, které by mělo být „politické“. Doufám, že je zvířatům ve zvířecí říši bez politiky dobře. V současné politické kultuře bych asi volila ovci. Se sehnutou hlavou jde tam, kam ji ženou.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Večerní zprávy na ARD – 9. listopadu 1989, člen politbyra Günter Schabowski koktavě přečetl tiskové prohlášení a na přímou otázku redaktora mylně prohlásil, že od tohoto okamžiku jsou všechny hraniční přechody otevřeny. V tu chvíli se viditelně začalo hroutit celé to domino totalitních režimů. Pochopila jsem, že je to začátek konce a pád zdi znamená i pád totality u nás.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Ponurá atmosféra v mateřské školce ráno 13. listopadu 1957, temná, teskná hudba zní z rádia, učitelky jsou uplakané a velmi vážné. Myslela jsem si, že musel umřít někdo hodně blízký, babička, dědeček, že se mě to nějak osobně týká. Umřel tehdy Antonín Zápotocký, což by mi asi za normálních okolností bylo úplně jedno, ale ve školce jsme to prožívali jako osobní ztrátu. Někdy v té době jsem se vydala sama na Národní třídu zamávat Nikitovi Chruščovovi. Táhla jsem malou červenou židličku a lidé mě pustili dopředu, abych něco viděla. Nechápu, jak mě máma mohla samotnou pustit, ještě mi nebylo ani pět.