Neobjímat!

Ó, zlatíčka. Budeme se objímat. Počty případů covidu klesají, očkovaných přibývá, pandemie ustoupila, a tak se konečně můžeme přiblížit a dotknout. Ale co to? Tady je jeden, který se do toho vůbec nehrne. Všichni mluví o tom, jak jim chyběly dotyky a objetí. Ale jemu podle všeho vůbec nechyběly. Těmhle lidem se na internetu začalo říkat hug refusenik. Odmítač muckání, mačkání a pusinkování. Divný typ.

Objímání je oficiálně uznáno jako správné a zdraví prospěšné. Dotyky stimulují bloudivý nerv (nervus vagus), ano, tak se skutečně jmenuje, protože prochází křížem krážem mnoha tkáněmi a spojuje mozek s tělesnými orgány včetně žaludku, srdce, střev a plic. Při dotýkání vysílá tělu signál, že je v bezpečí, že se může uvolnit, že je čas zpomalit tep, snížit tlak a relaxovat. Stresové hormony jdou dolů, stoupá naopak oxytocin, tedy hormon láskyplného spojení a sbratření. Kdo se nedotýká, dostane po čase kožní hlad čili skin hunger: chuť někomu se vrhnout kolem krku stejně nutkavou, jako když si cestou z baru musíte okamžitě koupit kebab.

Vyhladovělí lidé se teď na sebe vrhají, mačkají se a muckají. Odmítač se toporně snaží o totéž. Ale nejde mu to, i když se mu kamarádky, starší kolegyně a další zlatíčka vrhají kolem krku. Ustupuje a snaží se aspoň minimalizovat dotek; neví, jak jim vysvětlit, že si chtěl jenom trochu pokecat. Je v rozpacích, a není sám. Zejména v kulturách, jako je česká, kde společenské pusinkování nemá pevně stanovená pravidla. Tedy nemělo ani před covidem…