Lockdown může děti neskutečně posunout

Existuje nějaká univerzální správná metoda, jak distančně učit? Dá se říct, co je ideální postup?

Myslím, že nedá. Pokud by existoval, asi by to tak všichni dělali a to se neděje. Měli jsme o tom celou řadu debat s našimi rodiči a někteří z nich měli pocit – a byli to vždycky čeští rodiče –, že i během distanční výuky je potřeba učit klasicky. To znamená – učitel stojí před tabulí, snímá ho webkamera a děti se na ní dívají na jeho výklad. To je však strašně neefektivní. Jednak učiteli hrozí poměrně velká digitální únava, když se osm devět hodin dívá do webkamery. A potom ne všechny děti v Česku mají dobré připojení k internetu, aby se takto mohly učit. Spíš je třeba najít vhodný balanc toho, co děti můžou dělat v čase, kdy nejsou před webkamerou, nikdo je nekontroluje a pracují buď samy, nebo společně s ostatními. A dále těch částí daného předmětu, v nichž dává smysl mít děti najednou na té webkameře, protože ony nějakou interakci potřebují.

U nás je to – myslím – tak, že studenti tráví v průměru dvě až tři hodiny denně před webkamerou. A zbytek je kombinace samostatných projektů, samostudia a týmových projektů.

Základní školy řeší, jak udržet pozornost dětí tak, aby třeba během výkladu učitele nehrály počítačové hry. Řešíte to také, nebo tomu prostě necháváte volný průběh?

Tohle je strašně o kompetenci a schopnosti konkrétního učitele. Stejnou látku učí učitelé různými způsoby a některé jsou interaktivnější, jiné méně. Řešíme to taky. Na našich školách máme přes pět set studentů a já bych si určitě netroufl tvrdit, že všechny on-line výuka baví. Na druhou stranu nemalému procentu studentů to takhle vyhovuje. Mně by to jako studentovi vyhovovalo. A potom je část studentů, kteří jsou, řekněme, velmi společenští, a těm to tedy nevyhovuje vůbec.

Obecně se dá říct, že zatím to vypadá tak, že sedíte u počítače, jste v nějakém softwaru, tam si čtete a něco vyplňujete. Ale až se do toho nějakým způsobem vloží zásadní technologický pokrok, což je podle mě otázka tří až pěti let, tak to začne školství zásadně měnit.

Co radíte těm, kterým tohle vůbec nevyhovuje?

No tak musí to vydržet. Pro mě byla škola taky nesnesitelná, když jsem tam chodil, a musel jsem to vydržet.

Občas zaznívá názor, že tenhle lockdown bude mít velmi negativní následky na celou generaci dětí. Sdílíte takový názor?

Určitě ne. Na Slovensku v minulém školním roce zrušili maturity, rozdali je úředně všem studentům posledních ročníků a já si myslím, že to nebude mít vůbec žádný měřitelný negativní dopad na cokoli. Pochybuji, že absolvování nějaké závěrečné zkoušky v dnešní době cokoli vyřeší, cokoli posune nebo cokoli ovlivní. A pokud, tak spíše negativně.

Jak tedy těm obavám rozumíte?

Myslím si, že tohle je pohled typicky český. Je to pohled velmi konzervativního národa, jehož velká část vystudovala v době, kdy platilo, že škola jako instituce je nositelem vzdělání, které dopředu determinuje životní úroveň. Tak to platilo vlastně po celou historii lidstva. Prostě když jste šel na Univerzitu Karlovu nebo na ČVUT a vystudoval určitý obor, stal jste se velmi pravděpodobně členem vyšší střední třídy a jste jaksi úspěšný. Kdybychom se na to podívali statisticky, tak to tak bude.

Jenže tahle doba končí. Škola tuhle úlohu přestává plnit. Znalosti, které v dnešním světě potřebujeme, ve škole v naprosté většině případů nenajdete. A proto si myslím, že covid je v určitém směru pro tuhle generaci studentů požehnáním, protože oni tím, že do školy teď nechodí, tak paradoxně nemusí absolvovat poměrně velkou část nesmyslného vzdělávacího procesu, který se za mnoho let nezměnil.