Po stopách GRU

Stejně jako nelze dnes objevit dva agenty ruské vojenské rozvědky GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina, podezřelé z výbuchu muničního areálu ve Vrběticích, není možné najít ani muže, jehož sklady explodovaly. Nejde přitom vyloučit, že majitel společnosti Imex Group Petr Bernatík ml. může být někde schovaný kvůli svému bezpečí, zdá se totiž, že právě on by mohl disponovat důležitými informacemi pro objasnění dramatických událostí z roku 2014, jejichž dopad dnes dalece překračuje české hranice.

V centru dění

O Petru Bernatíkovi mlčí všichni, kdo se pohybují v jeho okolí. Když se ho Respekt pokusil kontaktovat v sídle jeho ostravské firmy bezprostředně poté, co vláda Andreje Babiše spojila výbuch ve Vrběticích s rozvědkou GRU, muž na druhé straně sluchátka, jenž se ani nepředstavil, po vyslechnutí žádosti o rozhovor zavěsil. Pokus dovolat se mu o týden později na soukromý mobil dopadl stejně: „Se mnou mluvit nemůžete. Na shledanou,“ řekl jen Bernatík, než ukončil hovor. A to dál trvá. „Přepojit ho není možné,“ říká dnes sekretářka ve firemní centrále.

To, co z Bernatíka dělá v případu Vrbětice ostře sledovaného člověka, je fakt, že vybuchlý sklad č. 16 navštívil den před explozí. Doteď jde přitom o nejasnou návštěvu. Do areálu přijel firemním vozem, délka jeho pobytu není veřejně známá a je otázka, zda s ním ještě nebyl někdo další.

Oficiálním vysvětlením firmy Imex Group pro média je, že se Bernatík na místě věnoval kontrole zboží, které bylo určeno další týden k odebrání jednomu českému zákazníkovi. Podle některých lidí znalých chodu vrbětického areálu byla podobná kontrola u majitele Imexu zvláštní, protože na to měl zaměstnance, právník mluvící za firmu Radek Ondruš ale označil Bernatíkovu přítomnost na místě za přínosnou, protože si tam údajně všiml blíže nespecifikovaných vad na zásilce a uložil dvěma svým zaměstnancům, aby je odstranili.

Na Bernatíkově návštěvě ve skladu č. 16 den před detonací je kromě neobvyklosti pozoruhodné i to, že v té době sem byli objednáni k prohlídce Imexem nabízeného vojenského materiálu i agenti GRU Čepiga s Miškinem. E-mailová žádost o vstup do vrbětického areálu doplněná fotokopiemi falešných pasů vystavených na jména Ruslan Tabarov a Nikolaj Popa (Tabarovův byl tádžický, Popův moldavský) nejdříve doputovala do Imexu a následně byla poslána provozovateli celého areálu Vojenskému technickému ústavu (VTÚ).

E-mail neměli odeslat přímo Čepiga a Miškin, jak uvedla s odvoláním na své zdroje BBC, odesílatelem měla být Národní garda Tádžikistánu. Čepiga s Miškinem měli být v e-mailu popsáni jako její zástupci. Tádžickou gardu mohla GRU, která na základě zjištění mezinárodní investigativní skupiny novinářů Bellingcat s tamní armádou spolupracovala, použít jako krycí manévr ke zvýšení věrohodnosti žadatelů – ve skutečnosti však agentů – v očích Imexu. Jestli to tak bylo, zafungovalo to dokonale: Imex nic nenamítal a VTÚ Čepigovi s Miškinem vystavil povolení k návštěvě na požadované dny od 13. do 17. října.

Časový souběh s přítomností Bernatíka ve skladu č. 16 vede policii, která ho měla vyzpovídat a dál se o něj zajímá, k tomu, zda GRU nemohl nějak – třeba nevědomky – pomoci, například tím, že by agenty provezl do areálu, kde mohli buď s jeho vědomím, nebo za jeho zády nainstalovat nástražné výbušné zařízení. Bernatík pro média mlčí, nicméně právní zástupce Imex Group Radek Ondruš tuhle verzi odmítá. Respektu opakovaně řekl, že šéf společnosti se nikdy s Čepigou a Miškinem nesetkal. „Na této informaci Petr Bernatík ml. trvá,“ říká Ondruš.

Volná cesta dovnitř

Jak se Čepiga s Miškinem mohli dostat do areálu a do konkrétních skladů, je stále předmětem vyšetřování. Vrbětický komplex je rozlehlý, zabírá 346 hektarů lesa a sklady v něm nejsou nijak označeny. Informacemi o tom, které objekty jsou které, ale kromě nájemců disponuje ještě řada institucí – ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo vnitra, zahraničí a policie –, jež se vyjadřují k vývozu zbraní.

Odtud odevšad mohli Čepiga s Miškinem čerpat své poznatky, kam přesně jít, šlo zde získat i samotné mapy areálu, případně mohli mít vědomosti o rozmístění objektů i ze satelitních snímků. Proniknout do Vrbětic tak mohli i sami, v mnohakilometrovém oplocení existovaly díry. Žádost o vstup schválená VTÚ mohla sloužit jako alibi, kdyby se jich někdo uvnitř ptal, co tu dělají a kam jdou.

Kritici výsledku policejního vyšetřování vrbětické exploze hodně mluví o tom – a zmínil to ve svém zpochybňujícím televizním vystoupení ke kauze i prezident Miloš Zeman –, že chybí jednoznačný důkaz fyzické přítomnosti Čepigy s Miškinem v muničním prostoru. Takový důkaz ale nejde dost dobře sehnat. Kamerové záznamy v celém areálu a také u detonovaných skladů Imexu – jak č. 16, tak č. 12, který v obklíčených a uzavřených Vrběticích vybuchl na začátku prosince – byly zničeny první explozí. A jak popsal Hospodářským novinám tehdejší ředitel VTÚ, a tedy i správce Vrbětic Václav Irovský, kontroly u vstupní brány, kterou mohli být agenti provezeni autem, probíhaly velmi laxně.

Na vrátnici sice byla návštěvní kniha, do ní však ostraha nezaznamenávala jména všech lidí vstupujících do areálu. Ti ani nemuseli z auta vystoupit, cestující ostraha často nekontrolovala. „Byl tam třeba zápis se dnem a časem, poznámkou, že dovnitř vjelo auto Imexu se třemi lidmi, nebo bylo zapsáno jedno jméno a celkový počet lidí ve voze. Agenti se tedy mohli do skladu dostat, aniž by byly jejich vstup a jména kdekoli zaznamenány. A to v případě, že je vzal někdo z Imexu či někdo jiný s elektronickou kartou,“ řekl HN Irovský.

Stejně jako se neví více bližších informací o pohybu Čepigy s Miškinem v samotném muničním skladu, neví se blíže ani to, jak přesně zemřely jejich oběti, dva zbrojaři Imexu Vratislav Havránek a Luděk Petřík pověření Bernatíkem 15. října provést opravu nedostatků v zásilce k odeslání. Havránek s Petříkem přijeli do skladu č. 16 o den později po deváté ráno, pár minut nato došlo k výbuchu. Co se stalo, není známé. Jen se spekuluje, že muži během práce přišli náhodně do kontaktu s výbušným systémem a to způsobilo explozi.

Horká stopa v Budapešti

Jak již popsala síť investigativních novinářů Bellingcat, ve spolupráci s německým Spieglem, ruským The Insider a Respektem, útok ve Vrběticích byl ze strany GRU delší dobu dopředu připravován, o čemž svědčí zvýšený pohyb agentů tajné jednotky GRU 29155, specializované na podobné násilné akce, v Česku a okolních zemích v průběhu roku 2014 i v době výbuchu. Krátce před výbuchem přicestovali do zemí v dojezdové vzdálenosti od muničního skladu vedle Čepigy s Miškinem čtyři další členové jednotky včetně jejího šéfa, generála Andreje V. Averjanova.

Zcela novou informací je, že výbušné zařízení se mohlo dostat do Evropy tak, že ho převezli dva členové jednotky 29155 Alexej Kapinos a Jevgenij Kalinin, kteří v říjnu 2014 přicestovali do Maďarska s diplomatickými pasy. Díky jejich diplomatické imunitě nebyla jejich zavazadla na letišti kontrolována. V jednotce měli na starosti výbušné systémy. Po přistání v Maďarsku jejich stopa mizí, není vyloučené, že zařízení mohli předat Čepigovi s Miškinem, nebo generálu Averjanovovi a jeho společníkovi, agentu Nikolaji Ježovovi.

Policie a tajné služby jsou přesvědčeny, že důvodem útoku GRU ve Vrběticích byl bulharský zbrojař Emilijan Gebrev, který mimo jiné i od českých zbrojařů nakupoval zbraně a mohl je dodávat na Ukrajinu vládním jednotkám bojujícím proti Rusku, jež zemi napadlo. GRU mohla usilovat o znehodnocení munice. Gebrev obchod s Ukrajinou popřel.

Detektivové se vzhledem k „bulharské stopě“ přiklánějí k tomu, že k explozi uskladněného materiálu mělo dojít spíše mimo území Česka, což vyvozují z druhé detonace, která v této verzi nastala „správně“ – tedy tak, jak pachatelé původně zamýšleli. K tomu odkazovalo i veřejné vystoupení premiéra Andreje Babiše, jenž původně mluvil o tom, že agenti „útočili na zboží“, které mělo „vybuchnout po cestě“. Tomu ale neodpovídá, že při převozu takového zboží může dojít k různým kontrolám spojeným s možným odhalením detonátoru, s bednami se také různě manipuluje a hrozba neplánované exploze vzrůstá; nešlo by tak – jestli to opravdu mělo být záměrem GRU – ovlivnit, kdy a kde přesně zásilka vyletí do vzduchu.

A druhou věcí je, že výbuchu mimo Vrbětice nenasvědčuje ani korespondence mezi Imexem a Gebrevovou firmou Emco, kterou má Bellingcat a Respekt k dispozici. Vyplývá z ní, že Imex se bez úspěchu snažil přesvědčit bulharského obchodníka, aby si svoji munici odvezl pryč. Konkrétně 3. října 2014 zaslal šéf Imexu Petr Bernatík Gebrevovi stížnost, že Emco si dosud ze skladu nevyzvedlo svoje zakoupené zboží.

Imex také Gebreva informoval, že o jeho vojenský materiál projevilo zájem několik nákupčích, bulharský obchodník však odprodej obratem odmítl. Zdroje Bellingcatu z ukrajinských bezpečnostních složek tvrdí, že jednou z cest, jak se GRU snažila zabránit dodávkám zbraní na Ukrajinu, byly pokusy o jejich odkupy na evropské půdě za vyšší ceny. GRU se o to mohla pokoušet i u Gebrevovy munice ve skladech Imex Group, přičemž v dopise nejmenovanými zájemci – Imex s odvoláním na nařízenou mlčenlivost nechce jejich identitu prozradit – mohli být Čepiga s Miškinem nebo někdo další z jednotky 29155.

Možnou hypotézou je, že teprve když se odkup nepovedl, mohlo vedení GRU přistoupit k násilné akci. Odpovídalo by tomu i následné dění: krátce poté, co Gebrev prodej odmítl, si šest členů jednotky 29155 zarezervovalo na začátku října 2014 lety do Česka a okolních zemí a byl odeslán e-mail s požadavkem návštěvy Čepigy s Miškinem ve Vrběticích. Agenti pak již na místě mohli detonaci výbušného zařízení nastavit v obou skladech až na prosinec nikoli kvůli výbuchu mimo Česko, ale ve snaze posunout datum co nejdál od své říjnové návštěvy, aby se díky časovému odstupu dostali mimo podezření.

Žádné zbraně neprojdou

Data analyzovaná Bellingcatem, The Insider a Respektem nasvědčují tomu, že ze strany GRU nikdy nešlo ve Vrběticích o izolovaný útok na jednoho zbrojního exportéra, ale že exploze v Česku byla součástí dlouhodobější operace GRU s cílem významně narušit jakoukoli schopnost Ukrajiny získávat z Evropy zbraně na svoji obranu. Vedle atentátu ve Vrběticích agenti jednotky 29155 operovali opakovaně i v Bulharsku, a to vždy době, kdy tam došlo k sérii podobných výbuchů v muničních skladech, odkud měly jít zbraně na Ukrajinu. Na konci minulého týdne zapojení GRU do výbuchů oficiálně potvrdila bulharská prokuratura.

Z telefonních záznamů členů jednotky 29155 také vyplývá, že její agenti během let 2014 a 2015 aktivně komunikovali s ruskými důstojníky nasazenými ve válce na východě Ukrajiny a také s tamními separatistickými veliteli. GRU spadající pod velení ruského ministerstva obrany boje na východě Ukrajiny v té době koordinovala.

Zdejší policie měla k dispozici e-mail s krycími pasy (a pravými fotkami) Čepigy a Miškinem alias Tabarovem a Popou od roku 2015. Detektivové tehdy poslali přes policejní prezidium do Moldavska a Tádžikistánu žádost o potvrzení jejich totožnosti. Moldavské úřady odpověděly, že žádná osoba se jménem držitele pasu v Moldavsku nežije, z Tádžikistánu údajně žádná odpověď dodnes nepřišla. Minimálně moldavské „ne“ nicméně vneslo do případu podezření, že kolem výbuchu se pohybovali podezřelí jedinci, které nejde ztotožnit.

To mohlo působit jako výstražné znamení poté, co britské úřady v roce 2018 oznámily, že za útokem na dvojitého agenta Sergeje Skripala jsou Čepiga s Miškinem, kteří ho provedli pod krycími identitami Alexandr Petrov a Ruslan Boširov (pod stejnými jmény oba přiletěli v roce 2014 do Prahy). Propojit je s identitou Tabarova a Popy se však tehdy ještě nepodařilo. Vyšetřování totiž předtím zkomplikovala skutečnost, že po rozpuštění Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu policejní reformou v roce 2016 odešel z policejních řad hlavní vyšetřovatel Vrbětic a kolegové, kteří mu pomáhali, se údajně věci dál nevěnovali tak podrobně.

To se změnilo v roce 2019, kdy objemný spis začal pod novým vedením nástupnické Národní centrály proti organizovanému zločinu studovat nový detektiv – byl to on, kdo si v roce 2020 spojil tváře Čepigy a Miškina s dosud neztotožněným „tádžickým“ a „moldavským“ návštěvníkem Vrbětic. V případu nastal průlom, doprovázený v dalších měsících sérií intenzivního prověřování a dokazování policie a kontrarozvědky BIS.

V reakci na českou vládou oznámený útok ve Vrběticích vypověděly ruské diplomaty ze svých zemí Slovensko, Bulharsko a pobaltské státy. Ke koordinovanému vyhoštění dalších vyzval na konci minulého týdne členské země EU Evropský parlament, rezoluci podpořila jasná většina 569 z 682 hlasujících. Více než 70 europoslanců pak poslalo dopis evropskému ministru zahraničí Josepu Borrellovi, ve kterém ho žádají, aby k vyhoštění ruských diplomatů přistoupily i unijní instituce v Bruselu. Jak budou špičky EU postupovat, dosud neoznámily.