Pokračování v boji je otázka našeho přežití. I vašeho

Nový generální tajemník NATO Mark Rutte nedávno při návštěvě  Kyjeva řekl, že Ukrajina je „blíž vstupu do NATO než kdykoli předtím“. Vzhledem k tomu, že v minulosti Ukrajina měla ke vstupu do NATO velmi daleko, to není úplně jasné vymezení. Jak blízko ke vstupu podle vašeho čtení situace jste?

Je to otázka politické vůle. Mark Rutte již jako předseda vlády Nizozemska naprosto chápal podstatu této války, chápal agresivitu Ruské federace. Nizozemsko za jeho vlády podporovalo Ukrajinu, jak jen to šlo. Svou první návštěvou na Ukrajině ve funkci generálního tajemníka NATO samozřejmě jasně ukazuje, že nadále zřetelně vnímá, kdo dnes pro Evropu představuje hlavní nebezpečí. A kdo dnes představuje hlavní nebezpečí pro Alianci jako takovou. NATO je každopádně kolektivní orgán, a podle toho se dělají a přijímají rozhodnutí. My tomu rozumíme. Nejde jen o Nizozemsko a další státy, které naše úsilí stát se členy Aliance podporují. Jsou různé pohledy, členové NATO musí v diskusi ohledně budoucnosti Ukrajiny v Alianci najít shodu. Tomu musí předcházet kolektivní pochopení, že pro bezpečnost Evropy je důležité, aby Ukrajina do NATO skutečně vstoupila, protože je ochranným štítem proti rozpínavosti Ruska.

Jenže právě tato shoda doposud v Alianci není.

Ano, vidíme postoje některých členů NATO, kteří říkají, že přijetí Ukrajiny do Aliance bude začátkem třetí světové války. Takové pohledy jsou pro nás zvláštní, protože dnes je to Rusko, kdo vyprovokovalo a vede tuto agresivní válku, která sice probíhá na Ukrajině, má ale globální potenciál. NATO si musí vyjasnit, jak konflikt většinově vidí a jak uvažuje o Ukrajině a tím pádem i o bezpečnosti svých členů. Když totiž dostatečně nepodpoří Ukrajinu, alternativa je, že Ruská federace postupně ovládne Evropu a Aliance a její členové budou mít problémy.

Slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že dokud bude on na Slovensku vládnout, nikdy nedá souhlas ke vstupu Ukrajiny do NATO. Nakolik vážná je to pro vás překážka?

Pan Fico má právo vyjádřit svůj názor jako jakýkoli další vůdce jakékoli jiné země Aliance. Nechává mě to klidným. Současný slovenský premiér realizuje určité zájmy v rámci své strany i vládní koalice, často to, co říká, souvisí s vnitřním děním na Slovensku. Z politiky navíc víme, že postoje nejsou neměnné. Slovensko, Maďarsko a další podobně smýšlející státy si také musí zodpovědět, v jakém bezpečnostním prostoru chtějí žít.

Co máte na mysli?

Kdyby Rusko na Ukrajině neprohrálo, kdyby nebyla Západem garantována naše bezpečnost, znamenalo by to, že Rusko neodpovídá za porušení mezinárodního práva, neodpovídá za masové válečné zločiny, za samotný fakt agrese, za válku jako takovou. Proč by se tedy mělo zastavit na našem území? Co by mu bránilo pokračovat ve své expanzi dál, ať už prostřednictvím narušování nezávislosti západních států propagandou, nebo různými formami studené, nebo dokonce horké války? Rusko je technologicky zaostalá země, jediným způsobem, jak může dominovat, a ono dominovat chce, je násilím, podmaňováním si lidí a zemí. I v Bratislavě nebo v Budapešti se jim proto musí honit v hlavě, proč by se měl apetit Moskvy zastavit u Kyjeva. Když si člověk odpoví, že s námi to neskončí, a že je tudíž nezbytné, aby Rusko na Ukrajině prohrálo, máme tu zcela jiný příběh. Investice do nás je především investicí do vaší vlastní bezpečnosti.

Ne každému tohle dochází. Budete tedy nějak přesvědčovat Slovensko, aby svůj pohled změnilo?

To zkoušíme. Pokračujeme v komunikaci se všemi partnery včetně Slovenska a Maďarska, které mají takříkajíc zvláštní pozici. Vysvětlujeme jim, že když ji budou držet, je to riziko především pro ně. Jsme v kontaktu, zrovna nedávno proběhlo setkání ukrajinského premiéra Denyse Šmyhala a slovenského premiéra Roberta Fica. Snažíme se ale působit i na samotnou ruskou společnost. Nedávno jsme prokázali, že máme dost prostředků převést ruskou válku v plném rozsahu i na území Ruska. Mluvím o naší ofenzivě v Kurské oblasti, kde jsme dobyli řadu měst a vesnic a držíme tam kus území. Tím mimo jiné vyvíjíme tlak i na veřejné mínění v Rusku, které si myslelo, že se ho válka netýká, protože se odehrává kdesi daleko od obyčejných Rusů. Ukázali jsme, že to není pravda, věříme, že nespokojenost mezi Rusy poroste a dají to Putinově mocenské vertikále najevo. Tlak na ukončení války se tím i uvnitř Ruska může zvýšit.

Jednání o čem?

Čtyři měsíce po napadení Ukrajiny Ruskem jste nám v červnu 2022 v opevněném prezidentském paláci řekl, že se domníváte, že časem dojde k mírovým jednáním s Moskvou, jakmile dosáhnete taktických úspěchů na bojišti. Od té doby jste osvobodili velký kus Charkovské oblasti, město Cherson, zabrali kus ruského území ve zmiňované Kurské oblasti. Co dnes zahájení mírových rozhovorů brání?

Jednání by mělo být o čem? Rusko je stále přesvědčeno o tom, že může tuto válku dovést do úspěšného konce a neprohrát.

Z čeho tahle jeho úvaha plyne?

Stále má k vedení války vojenské zdroje, stále má přístup na světové trhy, stále od něj země odebírají plyn a energie, stále touhle cestou dostává prostředky na financování války. Moskva zároveň nadále ultimativně požaduje, aby se Ukrajina vzdala své suverenity, odmítá naše členství v NATO i v Evropské unii, požaduje velké části našeho území. Sama odmítá vše, od vyšetřování svých zločinů po ukončení bojů. Může si to dovolit, protože se necítí být pod dostatečným tlakem.

Co s tím?

Čím více donucovacích prostředků budeme mít po ruce, tím bude Rusko oslabenější. Kromě zmíněného přenesení války na jeho území a změny pocitového rozpoložení Rusů jsou ve hře samozřejmě i údery na vojenské cíle hluboko na ruském území. Ruku v ruce s tím musí ze Západu přicházet skutečné sankce, výrazná ekonomická omezení, znemožnění přístupu Ruska na západní trhy. A jasné diplomatické odhodlání integrovat nás do západních politických a bezpečnostních struktur. Až tohle vše nastane, pak ano, pak je možné s Ruskem vyjednávat, ale jedině z pozice síly.