Cesta je jinde než v pálení mostů
Tento týden odpovídá dokumentarista, fotograf a romista LUKÁŠ HOUDEK
1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Asi pštros. Strká hlavu do písku. To je v Česku poměrně oblíbený sport.
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
První zvolení Miloše Zemana prezidentem. Velmi těsně po něm proběhla shodou okolností má výstava Umění zabíjet o masakrech Němců v roce 1945 a já se díky tomu, jaká smršť následkem účelově rozjitřených emocí po prezidentské volbě následovala, naučil neutíkat, postavit se davu a vysvětlovat. Byla to má první taková zkušenost. Jsem za ni vděčný.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Když byl u nás ve Stříbře na politickém mítinku Jan Ruml. Chodil jsem tehdy na základku, nic jsem o něm nevěděl, ale znal jsem ho z televize. Postával jsem tam s památníčkem, dokud jsem se k němu neprobojoval a on se mi nepodepsal. A protože se mi podepsal, stal se nadlouho mým nejoblíbenějším politikem.
4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?
Nebylo to kvůli politice jako takové, ale plakal jsem, když zemřel Václav Havel. Jednak kvůli jeho osobnosti samotné, jednak kvůli politice slušnosti, která s ním do určité míry odešla. Je to už možná takové klišé, ale je to tak. Kvůli politice obecně nepláču. Spíš někdy pociťuji zoufalství a demotivaci.
5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?
Žij a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu