Když neprojde ani Štěch

Měl na to teprve tři dny, aby si začal zvykat, že teď bude jeho život vypadat úplně jinak než dosud. V sobotu se Milan Štěch dozvěděl, že ho lidé v senátním obvodu Pelhřimov nezvolili v druhém kole do horní komory parlamentu, a teď, v úterý, se v jeho kanceláři s cedulkou „místopředseda Senátu“ na dveřích povaluje po zemi spousta prázdných krabic. Pečlivě vybírá, co si do nich dá a odnese domů. Na přebírání je tady toho dost: odborné podklady k všemožným oblastem života, které se vtiskly do zákonů a stanovisek, památky ze zahraničních cest a taky množství knih, které za 24 let ve Valdštejnském paláci na pražské Malé Straně nastřádal.

„Určitě si vezmu ekonomické knihy,“ říká, „a taky Peroutkovy Spisy. K těm se rád vracím. Objevil jsem v nich, jak byl vývoj první republiky různobarevný, že dějinné procesy mají víc vrstev, než se pak zpětně při líčení historie zdá.“

Další den ho čeká poslední řízení schůze, pak se rozloučí a na odchodu sklidí aplaus kolegů. Spolu s ním odchází ze Senátu i paměť horní komory – Milan Štěch byl jediným delegátem, který do Valdštejnského paláce vstoupil spolu se založením Senátu a lidé ho do něj nepřetržitě volili znovu a znovu až dosud. Sociální demokracii zbyli v horní komoře po volebním víkendu tři politici z dosavadních 13, údiv z toho, že neprošel „ani Štěch“, a otázka, jak pestré bude jednou líčení historie ČSSD v éře výrazného senátora Štěcha a která z vrstev dějinných procesů převáží po jeho odchodu.

Vím to líp

…