Solidarita v podobě smaženého kuřete

Obědváme a u jídla nás vyruší muzicírování. Pod okny prochází kapela. Hudebníci mají na zádech připevněnou žádost o solidární příspěvek, který jim soucítící sousedé mohou hodit na chodník. Před pár dny takto pod okny žádala o drobné skupinka šašků. Přitom obě tyto profese patřily k těm, v nichž si až do počátku letošního března v Peru šlo obstojně vydělat. Muzikanti se nezastavili, protože jejich služby byly poptávány pro školní průvody, náboženská procesí, svatby či narozeninové oslavy mnohem více, než je zvykem u nás. To samé lze říct o klaunech, bez kterých se pod Andami neobešla žádná dětská narozeninová fiesta.

Dnes tito lidé prosí o almužnu. Patří k 2,3 milionu osob, které v desetimilionové Limě ztratily práci v důsledku pandemie a vyhlášení přísné karantény. Peru, které přes všechny politické přemety, korupci a zvyšující se kriminalitu zažívalo v posledním dvacetiletí nejúspěšnější období za dvě století od vyhlášení nezávislosti, koronavirus knokautoval. V polovině září je v přepočtu obětí koronaviru na 100 tisíc obyvatel nejvíce postiženým státem planety. Vláda přitom nákazu nepodcenila a přísná karanténní opatření (noční a nedělní zákaz vycházení máme dosud, stejně jako uzavřené hranice) zodpovědně vyhlašovala jen pár dní poté, co k nim sáhly v té době mnohem postiženější evropské země.

V březnu a dubnu vydala obyvatelstvu pomoc z erárních úspor, ale spíše než promyšlený program to připomínalo loterii. Moje manželka patřila k těm šťastným, protože jako OSVČ…