Vyšlo najevo, že smrt předsedy Senátu Jaroslava Kubery provázel zřejmě velmi nevybíravý nátlak ze strany čínské ambasády kvůli jeho chystané cestě na Tchaj-wan. Vzhledem k tomu, co víme, měl by po odeznění koronaviru Tchaj-wan navštívit Kuberův nástupce Miloš Vystrčil?

Mám rád Tchaj-wan a vždy jsem podporoval úzké vzájemné vztahy. Jako státní úředník i jako soukromá osoba. Nikdy jsem nepodlehl iluzi, že se Čína bude demokratizovat. Jsem naopak přesvědčen, že je její budoucnost více nacionalistická a totalitní.
Přesto jsem zastáncem Kuberovy cesty nebyl, protože jsem očekával, že se rozjede příliš velká domácí mela, ze které vzejde jen pachuť a naše postavení rozhodně nebude silnější, že to prostě neustojíme a jedině na sebe vzájemně nakydáme hnůj a špínu a budeme sčítat ztráty. Myslím si to pořád, byť ne tak silně. Agresivní chování Pekingu můj názor totiž mění (stejně jako Kreml změnil můj názor na sochu Koněva) a souhlasím tak s Milošem Vystrčilem, že se kvůli čínskému tlaku cesta stává stále reálnější.

Z diplomatického hlediska, jako bývalá velvyslankyně ČSFR, jsem přesvědčena, že pokud je Česká republika a řádně zvolený předseda Senátu suverénní ve svých kompetencích, což předpokládám, může se rozhodnout podle svého uvážení a v souladu s programovým prohlášením české vlády, které odráží státní zájmy ČR. Pokud bych mohla doplnit čistě soukromý pocit, zdá se mi, že řešíte podobné problémy, jaké máme my již od času předsedy vlády pana Mečiara konstantně. A zdá se, že je budeme mít i nadále s novou vládou. Podle těchto dlouhodobých zkušeností se u nás ukazuje, že pro politickou atmosféru ve státě je vždy lepší, když jsou političtí představitelé ve svých rozhodnutích dostatečně odvážní a stateční. Strkání hlavy do písku nebo podléhání tlaku zevnitř či zvenčí nikdy nic nevyřešilo. Spíš naopak.

Nevidím jediný důvod, proč by předseda Senátu PČR neměl navštívit Tchaj-wan. Jeho návštěva by měla význam nejen ekonomický, protože Tchaj-wan je u nás po Jižní Koreji a Japonsku třetí největší investor z Asie a významný obchodní partner, ale také by byla důležitým gestem podpory tamní demokracii, jejíž odolnost je permanentně testována Čínskou lidovou republikou. Argument, že tím narušíme politiku jedné Číny, kterou dlouhodobě zastáváme, je lichý. Nepřijímáme jednostrannou interpretaci čínských komunistů, že jediná Čína, včetně Tchaj-wanu, je ta jejich, lidová. Navíc Senát není součástí moci výkonné a je svébytný. Nikdo, ani prezident republiky, nemůže předsedovi Senátu nařizovat, kam smí cestovat a kam ne. Je nepřípustné, aby kdokoli vyvíjel na předsedu Senátu jakýkoli nátlak.

Ano, a to hned ze dvou pádných důvodů. Jednak aby dal najevo, že Česká republika je svrchovaný stát, kterému nikdo nemůže diktovat, kam jeho volený zástupce povede delegaci. A také proto, aby povzbudil dvacet milionů Tchajwanců, kteří se dokázali pozvednout z diktatury a vytvořit demokratický, právní stát, ale svět před tím zavírá oči ve strachu z čínského vydírání. A těm, kdo by můj idealismus chtěli smést ze stolu jako naivní, připomínám, že čím víc se při vydírání ustupuje, tím víc člověk ztratí.