Vítr fouká i nefouká, problém zůstává

Nebývá v Česku úplně zvykem, aby politici – a zejména ti populističtí – nechali ležet ladem téma, které společnost trápí nejvíce. Jakmile se někde ukáže většina, politici běží a zní stejně jako hlas lidu. Nedávný výzkum veřejného mínění od CVVM potvrdil to, co je stále zřejmější z jakékoli veřejné debaty. Česká společnost označila za největší hrozbu „dlouhodobé výkyvy počasí: například dlouhodobé sucho, dlouhodobě extrémně vysoké nebo nízké teploty apod.“.

Novoroční a vánoční projevy všech ústavních činitelů spojovala kromě přehlídky frází tvrzení, že téma klimatických změn vlastně neexistuje. Vše doprovodily vskutku profesionální analýzy. Miloš Zeman opakovaně napadá obnovitelné zdroje, protože „slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká“. Jaroslav Kubera zase uvedl, že „máme vzít rozum do hrsti a přestat bláznit“, protože „planeta se opravdu za čtrnáct dnů, ani za čtrnáct let, ani za čtrnáct století nezhroutí“.

Jediný Andrej Babiš uznal, že je to téma, ale zůstal u obecných řečí. Těžko by také mohl jít dál, protože když tvrdí, že je třeba ochraňovat vodu a půdu, musel by přiznat, že jeho zemědělské firmy jsou jedním z největších likvidátorů vody v zemi.

Roste před námi zajímavý jev, se kterým nemáme úplně zkušenost. Většinou totiž velké problémy řešíme tím, že je bagatelizujeme. Prostě se vysmějeme těm, kdo varují před sociální nerovností, zvedají genderová témata, připomínají nedostupné bydlení apod. Češi jsou spíše skeptici, takže onen „výsměch“ oceňují. Že je ale něco jinak s přírodou, vidí na vlastní oči čím dál víc lidí. Pohled na prázdnou studnu či mrtvé lesy není teorií. Zvýšený zájem dokládá mimo jiné i to, že drtivě nejčtenějším textem Respektu v roce 2019 byl rozhovor se světovým klimatologem Hansem Joachimem Schellnhuberem. Dosáhl více než čtvrt milionu přečtení.

A kdo ví, třeba nás to posune do situace, kdy výsměch politiků už nebude stačit a lidé budou chtít řešení. To bude teprve hukot.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení

vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor