Nic nevíme a nevěříme

Na zahradě rodinného domu v Teplicích sedí v dešti pod pergolou dvě ženy s rouškami a vzpomínají na jednoho mrtvého muže. Uběhly tři a půl měsíce od chvíle, kdy náhle a nečekaně zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera – mimochodem druhý nejvýznamnější činitel v hierarchii státu – a jeho manželku a dceru stále trápí otázka, co vlastně bylo příčinou té smrti. Černé myšlenky mají od chvíle, kdy při vyklízení kanceláře mrtvého objevily v jeho věcech dnes všeobecně známý dopis, v němž čínská ambasáda vyhrožuje Kuberovi všemožnými „následky“, pokud uskuteční svoji plánovanou cestu na Tchaj-wan.

„Došlo nám, pod jakým tlakem manžel byl. A dostaly jsme strach, to se ani nedá popsat, jaký. Najednou nevíte, proti čemu stojíte,“ říká senátorova manželka Věra o psaní, které její muž dostal na Hradě při novoročním obědě s prezidentem Milošem Zemanem 14. ledna, šest dní před smrtí. Okolnosti vzniku dokumentu a především podezření, že nátlakový dopis vznikl ve spolupráci čínské ambasády a Zemanova Hradu, řeší už pár týdnů Senát i sněmovna – zatím bezvýsledně.

„To nejhorší ale je, že stále nevíme jistě, na co manžel zemřel, a už nevěřím, že se to někdy skutečně dozvím,“ říká Věra Kuberová. Minulý týden v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedla, že jí nemocnice odmítla vydat pitevní zprávu, a teď na zahradě svého domu potvrzuje, že se nic nezměnilo. „Dodnes ji nemáme, i když nám ji primářka patologie opakovaně slibovala. Na stížnost nám nemocnice neodpověděla. To vás pak začne napadat všechno možné,“ doplňuje dcera Vendula Vinšová. „Nevěříme už ničemu, nevíme nic. Nejdřív mu ochranka málem ochutnává jídlo, a pak zemře a nic se neděje, nikoho to nezajímá, nemáme záznam o pitvě a nevíme, co všechno při ní vlastně zkoumali.“

Bude to do týdne

Chování Jaroslava Kubery se podle jeho ženy po zmíněném novoročním obědě u prezidenta naprosto proměnilo oproti normálu. „Zvracel, to jsem u něj nikdy nezažila, říkal, že se přejedl. Zavíral se v pracovně, nemluvil s námi, ani o tom dopise mi neřekl, ani co se dělo na Hradě, nic,“ popisuje Věra Kuberová. „Přitom do té doby si se mnou vyprávěl vždycky o všem, takže to bylo velmi neobvyklé.“ Další neobvyklost, jak vzpomíná, zažila s manželem o tři dny později, cestou na oslavu čínského Nového roku v Kongresovém centru v Praze. „Najednou, až už jsme byli na cestě, začala ochranka řešit, že chce čínský velvyslanec mluvit s manželem, posouval se kvůli tomu začátek oslav. Setkání se organizovalo celou cestu autem,“ líčí Věra Kuberová, jejíž muž pak v Kongresovém centru strávil dvacet minut o samotě s velvyslancem a tlumočnicí v jednom ze salonků. Co se tam řešilo, Jaroslav Kubera své ženě neprozradil. „Řekl mi, že neustoupil, že na Tchaj-wan pojede,“ říká manželka. Jak schůzka probíhala, s tím se jí nesvěřil. „V nemocnici jsme se pak dozvěděli, že infarkt nastal asi tři dny před smrtí, a to byl den recepce.“

Když o tři dny později její muž zemřel – v senátorské kanceláři v Teplicích se mu udělalo špatně a po převozu sanitkou do místního špitálu konstatoval lékař smrt – a když pak našla v jeho tašce dokument z Hradu, začali mít v rodině podezření, že smrt Jaroslava Kubery mohla s jeho cestou na Tchaj-wan „nějak souviset“. „Nalezený dopis jsme doručili do Senátu a mysleli jsme si, že všechny okolnosti kolem smrti tatínka se vyšetřují. V Senátu nám říkali, ať nic neděláme, že to řeší ochranná služba policie,“ vzpomíná Vendula Vinšová. Pak se ale od senátního úředníka dozvěděly, že ochranka věc odložila, a začaly se pídit, co mohou dělat samy. „Chtěly jsme hlavně tu pitevní zprávu,“ dodává Vendula Vinšová.