Zatím to zvládáme

Všechno je teď jinak: Příběhy některých hrdinů epidemie

Prvních pár dní po uzavření základních škol jí telefon vyzváněl prakticky neustále. Lidé sháněli kohokoli, kdo by jim mohl aspoň na chvíli pohlídat děti, a služby profesionální chůvy se najednou ocitly na špici potřebnosti. Petře Valové (45) k nejmenším klientům přibyli i jejich starší sourozenci, brala k sobě domů potomky ostatních samoživitelek, aby alespoň pár z nich mohlo pokračovat v pokusech vydělat peníze. Necelé dva týdny od prvního plošného opatření proti šíření koronaviru se však situace mění. „V tuto chvíli mám dohodnutou práci na dva týdny dopředu. Co bude pak, netuším,“ říká Petra Valová, jíž postupně rodiny hlídání odvolávají, protože přicházejí o výdělky, pracují z domova, nebo se bojí, aby jim návštěva nezavlekla do domácnosti nákazu.

„Rodiče mě za dětmi a domů vozí autem, abych nejezdila hromadnou dopravou, vybavili mě prostředky na ochranu zdraví,“ vypočítává chůva, která má díky rozmanitému složení a odbornosti klientů solidní přehled o tom, jak se nemoc šíří i co se kolem ní děje. Zhruba tady však výčet pozitivnějších změn v její obvyklé praxi končí. Koronavirus zcela pohřbil už tak chabou spolehlivost jejích příjmů, z nichž musí živit sebe i svého jedenáctiletého syna.

Otec dítěte rodinu opustil během prvních týdnů po chlapcově narození. „A než jsme se poprvé osobně setkali u soudu, trvalo to deset let,“ říká Petra, již po rozchodu postihla tíživá kombinace: vyšlo najevo,…