Obyčejná rouška
Jak se nedostatkový kousek textilu stal symbolem tuzemské krize
Obyčejnou ústní roušku, základní zdravotnickou pomůcku, která sice nikoho před nákazou neochrání, ale brání už infikovaným lidem šířit nemoc dál, potřebovali minulý týden všichni – běžní občané, prodavači, zdravotníci. Neměl je nikdo a v obchodech nešly sehnat. Ti lékaři, kteří se k rouškám dostali, museli sledovat rychle se tenčící zásoby.
Nejhorší nedostatek nakonec pomohlo zažehnat domácí šití. V omezené míře vypomohlo dokonce i zdravotníkům. Na straně běžných lidí, kteří výrobu a distribuci vzali do svých rukou, se ukázalo, co Češi vcelku rychle a pružně dovedou – včetně vývoje aplikací, které uživateli ukážou na mapě nejbližší zdroj. Na straně vlády, jíž se nedařilo po celý minulý týden roušky sehnat, pak to, co spíše nedovedou.
Pořád šiju
Ženou, která přiměla český národ usednout k šicím strojům a začít ve velkém vyrábět bavlněné roušky, je zřejmě Michaela Moudrá z jihomoravských Hodějic. Když si předminulý čtvrtek na Facebooku přečetla příspěvek, ve kterém porodnice v pražské čtvrti Podolí zoufale sháněla dva tisíce bavlněných roušek, jichž má kvůli epidemii koronaviru nedostatek, rozhodla se na volání o pomoc odpovědět. Švadlena z jihomoravských Hodějic už dvacet let šije tradiční moravské kroje, takže se šicím strojem zacházet umí a také bavlny má v zásobě dostatek.
Přejít z nadýchaných halen na strohé, obdélníkové roušky nebyl pro zkušenou švadlenu problém. Podle návodu staženého z internetu ušila první kus, svůj výtvor poté vyfotografovala a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu