Být spolu, ale jinak

Žádný ze zpěváků se tomu neubrání. Sotva dozní poslední tóny písně, automaticky řekne do mikrofonu: „Díky moc.“ V tu chvíli se předpokládá potlesk, na který jsou muzikanti z koncertů zvyklí. Ovšem v prázdných sálech, odkud se vystoupení v době karanténních opatření streamují na monitory počítačů, není nikdo, kdo by tleskal. Náhle není komu děkovat.

Hudební byznys, jehož těžištěm se v uplynulých patnácti letech stalo živé hraní, se zastavil. Kapely posouvají nebo ruší turné, muzikanti zůstávají doma. Nemožnost hrát před lidmi způsobila, že v posledních dnech explodoval trend streamovaných koncertů.

„Mimochodem tohle je hodně divný,“ poznamenal minulý čtvrtek rapper Maniak z pódia prázdného pražského Lucerna Music Baru, odkud se vysílá série živých akcí. Předvedl tam sice rozjetou show, ale musel se do ní dostávat, protože jediný kontakt s publikem byl na monitoru běžící fanouškovský chat. Maniak si ho během rapování četl a čas od času reagoval. Něco tomu chybělo, ale zároveň divák získával tušení, že tu může vzniknout zcela nový formát.

Segmentu koncertů se říká „živé hraní“ a streamování dokáže onu živost zprostředkovat. Nedovede ale přenést dojem pospolitosti. Ta je totiž zcela jiná v davu pod pódiem a jiná v on-line prostoru, kde se kontakt vytváří spoluúčastí a vpuštěním do zákulisí. Některé koncerty, především ty, jež muzikanti vysílají z domovů a kombinují v nich hraní s vyprávěním, už však nabízejí varianty toho, jak spojení obou světů může vypadat.

…