Osudné iluze

Historička Julia Boyd, která coby žena diplomata pobývala v letech 1977– 1981 ve Spolkové republice Německo, napsala několik knih o anglosaských cizincích žijících ve vzdálených kulturách: jednou to byl Peking, jindy anglikánská misionářka Hannah Riddell, která v Japonsku ošetřovala nakažené leprou. V knize Cestovatelé ve třetí říši, která byla několika anglosaskými deníky zařazena mezi nejlepší tituly roku 2017 a nedávno vyšla česky, sleduje autorka tytéž občany cestující do země, která je v tomto případě civilizačně blízká. Vinou totalitního režimu se však stále více vzdaluje hodnotám, kterým tito cizinci věří – ač to mnozí z nich dlouho odmítají pochopit. A skrze jejich zážitky tak klade otázky, jež jsou dnes opět velmi aktuální: Proč mnozí liberálně smýšlející Anglosasové posílali svoje děti na výchovu do nacistického Německa? Z jakých důvodů vůbec tolik Britů i Američanů nacházelo zalíbení v Hitlerovi?

Katedrály, Wagner, spořádanost Autorka nejprve ukazuje, že už krátce po konci první světové války daly německé hotely vytisknout prospekty, jež chtěly zapůsobit na cestovatele, kteří vzpomínali na Německo romantické a poetické, na katedrály a hrady, Bacha a Wagnera. A mnozí se vraceli rádi. Podle vzpomínek pamětníků k tomu prý přispělo i to, že vojáci z Británie a Ameriky neměli právě nejlepší zkušenosti s pobytem ve Francii. V Německu prý Američanům neúčtovali přemrštěné ceny, lidé byli pilnější a kanalizace lepší; zkrátka vládla tam „čistotnost, výkonnost,…