Nadále nežádoucí

V červnu roku 1946, více než rok po konci druhé světové války, se Terezie Brümmlerová z Liberce kvůli své zoufalé situaci rozhodla opustit Československo. Šestačtyřicetiletá žena pocházela z židovské rodiny a její manžel byl křesťan. Za války se s ní odmítl rozvést, a proto musel na nucené práce. V dopise repatriačnímu oddělení Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA) paní Brümmlerová píše: „Do dnešního dne se [manžel] nevrátil a nemám od něho žádné zprávy, takže pravděpodobně již nežije. Jsem úplně sama, ze strany zdejších úřadů narážím na obtíže, neboť jsem byla hlášena k německé národnosti a pobírám též potravinové lístky, které pobírají Němci, ačkoli jsem se již ucházela o vydání potravinových lístků, které dostávají osoby české národnosti. Doposud mně nikdy nevyhověli a jsem zde ve velké nouzi, též občanství jsem nedostala do dnešního dne.“

Nově nalezené dokumenty z archivu OSN v New Yorku,jako je tento dopis, připomínají souvislosti, které často opomíjíme. Jednotlivé příběhy dokazují, že i po druhé světové válce zůstalo v českých zemích nemálo těch, kteří byli připraveni nadále rozvíjet vzácné dědictví z dob, kdy tu spolu žili Češi, Němci a Židé.…