Politika•13. 10. 2019•15 minut

Milion otázek

Organizátoři protibabišovských demonstrací přemýšlejí, kudy dál

Veškerá strategie demonstrací, na nichž letos v létě volaly statisíce Čechů po odstoupení trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše, vznikla u modro-bíle proužkovaného stolu v kuchyni bytu na pražském Žižkově. Jeho nájemce, zakladatel a šéf spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář (26) v něm má hned za vstupními dveřmi složené krabice s odznaky lidového protestu – jsou na něm přesýpací hodiny symbolizující to, zda si společnost najde chvilku pro demokracii –, předsíň je vyrovnaná knihami a novinami a bytu dominuje velká sušená kytice z Minářovy svatby.

Zmíněný stůl stojí pořád na svém místě a na dvě lavice, dvě židle a žluté křeslo kolem něj téměř každé pondělí usedají hlavní lídři Milionu chvilek. Už v létě vyzvali lidi k velkému protestnímu shromáždění proti premiérovi 16. listopadu na Letné, a jak se datum blíží, roste nad masovou akcí čím dál větší otazník. Uskuteční se vůbec? A jestli ano, co bude jejím sdělením? Nedávno se totiž stalo něco, co Mináře a jeho kolegy z Milionu chvilek postavilo do zcela nové situace.

↓ INZERCE

Mobily ve dvojitém obalu

Zasedání spolku v Minářově kuchyni může na první pohled připomínat schůzi agentů tajné služby. Před usednutím k proužkovanému stolu musí členové Milionu chvilek pro demokracii odevzdat svůj mobilní telefon, aby si nemohli nic nahrát, nebo aby je někdo neodposlechl a aby se především mohli všichni bez vyrušování soustředit na vzájemnou debatu. Na rozdíl od tajné služby se bezpečnostní organizace odehrává ve skromnějších a výrazně provizornějších podmínkách.

„A co pak s demonstrací, která byla od začátku jen o tom, že si zakřičíme?“

Telefony v Minářově žižkovském bytě nekončí ve speciálním, proti odposlechům technicky odstíněném boxu jako v centrále kontrarozvědky, ale v plastové krabici na jídlo, do níž je vložen dvojitý alobal. I on prý dokáže rušit signál a faktem každopádně je, že když se Minář se svými kolegy sejde, nikomu z nich se nejde po dobu schůzování dovolat. Jejich telefony jsou buď hluché, nebo je nikdo nebere.

U jídelní krabice ale ochrana nekončí. Osmičlenné jádro spolku se běžně domlouvá přes šifrované zprávy na komunikační síti Telegram, do níž je obtížnější proniknout zvenčí. Mikuláš Minář to vysvětluje obavou, aby někdo nepovolaný – kdo, to nespecifikuje – nezachytil jejich plány a nechtěl jim zkomplikovat jejich akce. Tak, že by dopředu vyzradil, jakou taktiku budou vůči premiérovi volit, s kým se radí, jak se případně mezi sebou dohadují. „Různí lidé nás upozorňovali, že když jsme vzbudili takový zájem lidí, bude bezpečnější změnit způsob bavení se. Tak jsme to z preventivních důvodů raději udělali,“ říká Minář.

Patří k výjimečným událostem, že by v době pondělních schůzek do žižkovského bytu vkročil někdo jiný než jejich účastníci a Mikuláš Minář sám. U vstupních dveří z ulice nemá Minář jmenovku, aby ho neznámí lidé zvenku příliš neobtěžovali – což se v minulosti občas stávalo –, jeho skupina ale adresu zná. Část členů spolku pro něj pracuje na plný úvazek, Minář kvůli tomu přerušil studium na vysoké škole; spolek tvoří většinou mladí lidé, některá jména dosud nebyla zveřejněna. Pro spolek pracuje i čtyřiačtyřicetiletá projektová manažerka Veronika Vendlová, která se stará o regiony a administruje facebookovou skupinu. Jejich schůzky začínají kolem deváté ráno a končí až v pět šest odpoledne.

Tato pravidelnost byla narušena 2. září, kdy se Minář z médií dozvěděl v tu dobu zatím ještě neoficiální zprávu, že státní zástupce Jaroslav Šaroch odmítl výzvu policie, aby obžaloval premiéra z podvodu při stavbě jeho luxusního sídla Čapí hnízdo, a zcela nečekaně zastavil Babišovo trestní stíhání. Milion chvilek neměl ten den naplánováno žádné jednání, a Minář tak všechny svolával k poradě narychlo. „Zaskočilo mě to,“ vzpomíná Minář o pár týdnů později u stejného stolu. „Z chování státních zástupců, z jejich vystupování šlo vyvozovat, že případ půjde před soud. Stal se ale opak a my jsme se potřebovali obratem poradit, jak na novou situaci reagovat.“

Něco tady smrdí

Počáteční chvíle po zveřejnění Šarochova verdiktu představovaly velmi emotivní moment, který vytvářel na Mináře a ostatní členy spolku značný tlak. Na telefonu, v e-mailu nebo na sociálních sítích jim začaly okamžitě naskakovat stovky zpráv od sympatizantů, kteří žádali svolání mimořádné demonstrace. Část lidí, vzpomíná Minář, dávala najevo rozčarování, vyjadřovali pocit, že to celé „smrdí“. „A já to v tu chvíli cítil podobně,“ říká Minář. „Premiér opakovaně svými výroky útočil na státní zástupce, v dubnu vyměnil ministra spravedlnosti, aniž by někdo vysvětlil důvody. A pak byl premiérův případ po čtyřech letech najednou zastaven. Nelze se divit, že to vzbuzuje pochybnosti.“

Přesto tenkrát 2. září spolek nikoho do ulic nepozval – debata skončila bez jasného výsledku. „Snažili jsme se zanalyzovat situaci a došli jsme k tomu, že nikdo pořádně nic neví. Řekli jsme si, že nejlepší bude počkat do druhého dne, až opadnou největší vášně,“ popisuje Minář. „Potřebovali jsme se víc zamyslet, vidět událost v souvislostech, ne vypálit něco hned.“

Osmičlenné jádro se proto sešlo u pruhovaného ubrusu ještě jednou o čtyřiadvacet hodin později, kdy už měl každý nastudováno, co se o případu píše v médiích, jak se k němu kdo vyjadřuje, co na vývoj říkají známí právní experti. „V tu chvíli jsme považovali za nejdůležitější lidem vysvětlit, co se stalo,“ připomíná Minář. To spolek udělal prostřednictvím zpravodaje, který rozesílá svým sympatizantům na téměř půl milionu e-mailových adres. Odešel v úterý navečer a stál v něm suchý popis, že Šaroch měl právo případ zastavit, že to ovšem nedostatečně vysvětlil, že není zřejmé, proč to udělal. Spolek ke konci zdůraznil, že je nutné počkat na konečný verdikt státních zástupců. Ani tentokrát tu nebylo nic o demonstraci.

Odteď to bude hodně na vás. (Červnová demonstrace na Letné) Autor: Milan Jaroš

Pro spolek bylo přitom zastavení Babišova případu přelomové. Na jedné misce vah bylo nefalšované rozhořčení části veřejnosti, která si myslela, že si to premiér u státního zastupitelství nějak nekale zařídil ve svůj prospěch; stačilo, aby Milion chvilek vydal organizační signál a v českých ulicích by opět stály protestující davy. Na druhé straně však byly pochybnosti, zda je správné vytvářet demonstracemi tlak na justici, aby změnila své rozhodnutí. Věc byla sice zastavena, ale nikoli protizákonným krokem a ne s definitivní platností.

„Po celou dobu hájíme nezávislou justici, a kdybychom šli demonstrovat proti verdiktu státního zástupce, úplně bychom popřeli to, co jsme dělali a hájili předtím. A nechceme také ještě více prohlubovat nedůvěru v současný systém,“ říká Minářův zástupce Benjamin Roll, proč nakonec Milion chvilek nevyzval veřejnost, aby ventilovala své pochyby a znechucení na masové demonstraci. Podobně mluví i sám Minář. „Snažíme se lidem vysvětlovat, že v demokracii nerozhoduje a nevládne ulice. Ta může jenom upozorňovat na problémy. Vyjít protestovat do ulic je správné, pokud máme v ruce argumenty, že došlo k nějaké levotě, ne jen názor, že se nám něco nelíbí, a proto chceme, aby se změnil verdikt státního zástupce nebo soudce,“ vysvětluje Minář. „Nevhodně vykopnutá demonstrace totiž může skončit jen hlubší a větší frustrací lidí. A co pak s demonstrací, která byla od začátku jen o tom, že si zakřičíme?“

Vyprávět příběh jinak

Pro ty, kdo znají Mináře déle, není jeho současné vystupování úplně překvapivé. Popisují, že schopnost veřejně se angažovat se u něj projevovala již na gymnáziu v Českých Budějovicích, kam přišel z nedalekých rodných Vodňan, humornou shodou okolností dnes jedné z volebních bašt Andreje Babiše. Řada spolužáků si například dodnes pamatuje na zarputilost, s jakou je Minář několik týdnů před maturitním plesem přesvědčoval, aby peníze vyhrazené na ples darovali neziskovce zajišťující obědy chudším lidem někde v Africe.

Ve třídě to vyvolalo velký rozruch, část lidí byla proti, ale Minář nakonec dokázal ve vyjednávání prosadit kompromis: na projekt afrických obědů šla část studentského výdělku z plesu a kromě toho na něj mohli i dobrovolně přispět návštěvníci slavnostního maturitního večera.

Většina novinových profilů, které o zakladateli Milionu chvilek vyšly, zdůrazňuje vedle rozhodnosti vytyčovat směr a dostávat se k němu třeba i oklikami také jeho klidné vystupování. Tuhle schopnost Mináře, syna hospodského a administrativní pracovnice, jeho přátelé nejčastěji vysvětlují jeho vírou. Od sedmnácti je aktivním členem Církve bratrské – a právě víra a nutnost více hloubat v různých jejich zákoutích, ho prý brzdí v tom, aby jednal zbrkle a dělal nepromyšlené tahy.

Jeho současné veřejné angažmá začalo již na podzim roku 2017, kdy se se dvěma nejbližšími přáteli spontánně rozhodli připravit iniciativu nazvanou Chvilka pro Andreje, která by kontrolovala, jestli premiér Babiš plní voličům daný slib o podpoře demokracie. Ten si muž mířící do premiérského křesla vepsal před sněmovními volbami 2017 do své předvolební smlouvy s občany, kterou si chtěl několik týdnů před volbami získat nerozhodnuté voliče.

Když Minář zjistil, že ji v řadě bodů nedodržuje, vybídl ho peticí ke změně. Babiš nereagoval, do Česka mezitím dorazila zpráva auditorů z Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) poukazující na podezření, že Babiš ještě jako podnikatel podváděl s evropskými dotacemi, a Minářovi začalo docházet, že premiérovy problémy jsou větší, než tušil. Vyzval ho proto otevřeným dopisem na sociálních sítích i na veřejných protestech k demisi. V tu chvíli přišlo něco, co Minář zatím vůbec neznal – zájem lidí o to, co dělá. Pod petiční výzvou k odchodu premiéra začaly naskakovat podpisy. Během dvaceti dní jich bylo dvě stě tisíc.

Cílem petice bylo za sto dní získat milion podpisů – a ačkoli se to nikdy nepovedlo (dnes je pod výzvou k Babišově rezignaci podepsáno něco přes čtyři sta třicet tisíc lidí), jejím autorům to dalo energii pokračovat. Původně studentská iniciativa se začala proměňovat v profesionálněji organizovaný spolek Milion chvilek pro demokracii. Ten, jak už bylo řečeno, úspěšně svolal několik letošních velkých demonstrací na Václavském a Staroměstském náměstí a na Letné a organizoval i menší akce, jako byla oslava sto let republiky nebo připomínka úmrtí Jana Palacha. Na transparentním účtu na ně spolek vybral k dnešnímu dni přes pět milionů korun.

Právě scházení se lidí na náměstích si spolek stanovil jako jeden z klíčových způsobů, jak vyjadřovat své postoje. S pořádáním demonstrací nikdo z jejich architektů příliš zkušeností neměl, Minář se to s kolegy učil dělat za pochodu.

„Naše první demonstrace v dubnu 2018 byla z naší strany hodně slabá. Měli jsme špatné ozvučení, stál jsem tam při proslovu na stole. A říkali jsme jen to, že nechceme Andreje Babiše a že tady máme petici za jeho odstoupení. Jenže se ukázalo, že i když to původně zabíralo, tak to lidem přestává stačit,“ popisuje Minář. Od té doby proto podle jeho slov začali ve spolku mnohem víc přemýšlet o struktuře demonstrací a zabývat se motivací těch, kteří tam přicházejí. „Rozhodli jsme se vyprávět příběh jinak. Jako způsob, jak si říct své občanské ,ne‘, jak vyjádřit nesouhlas s aktuální situací, nastínit, jak by mohla být zlepšena. A ne jen jak někoho ,sundat‘ z premiérského křesla.“

Bouřlivá reakce

V Milionu chvilek pro demokracii teď Minář patří – alespoň to tvrdí jeho další členové – k těm méně radikálním. Když se v debatě za zavřenými dveřmi někteří z kolegů rozvášní nad špatností společenských poměrů, snaží se údajně jejich hněv spíše tlumit. „Mám pocit, že dnes Mikuláš chce, aby Milion chvilek byl co nejširší platformou, která je přijatelná pro co nejvíc lidí. A že někdy být hodně radikální může uškodit prosazování řady pozitivních věcí,“ říká spolupracovnice spolku a Minářova bývalá spolužačka z gymnázia Terezie Troupová.

Před spolkem nyní stojí klíčové rozhodnutí, jak dál. Minář si již před časem se svými kolegy stanovil, že důvod k dalším demonstracím nastane, pokud dojde k jednomu z následujících případů: bude odvolán nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který je pro spolek důvěryhodným garantem nezávislosti instituce; prezident Miloš Zeman udělí premiérovi abolici a zajistí mu tak beztrestnost; z politických řad se uskuteční významný útok na veřejnoprávní média, anebo Česko kvůli premiérovu střetu zájmů přijde o peníze z evropských fondů.

Nic z toho se však momentálně neděje, Milion chvilek se proto chce před lidmi objevit až zmiňovaného 16. listopadu na Letné. Jenže i pro tuhle akci platí otázka, proč se vlastně uskuteční a o čem bude. „To vám nyní neprozradím, to se dozvíte až na Letné,“ říká Minář. „Bude to setkání lidí, kteří vidí situaci podobně, ale nescházíme se kvůli jednorázovému důvodu. Chci, aby všichni, kdo tam budou, pochopili, že pokud to má mít všechno smysl, tak z toho musí vyplývat nějaká další dlouhodobá činnost.“

Podobně mlhavě mluví i další členové spolku. Všichni sice odmítají, že by oznámili založení politické strany nebo by do některé vstoupili – lidi k tomu ale vybízejí, protože je to cesta, jak zdejší partaje občerstvit –, další otázky ovšem nechávají bez odpovědí. Ve hře je i možnost, že po zastavení premiérova stíhání spolek zatím nemá přesný plán a jeho členové čekají, jestli se nenaplní některý ze čtyř rizikových bodů, který by dal jejich protestu větší smysl a náboj.

Pokud k tomu nedojde, nemusí být pro Mináře a spol. úplně lehké zmobilizovat podobný počet lidí, jaký na jejich akce chodil dosud. Komplikací může být i pnutí v samotném spolku, hlavně u některých jeho regionálních zástupců a podporovatelů. „Tak polovině brněnských podporovatelů se rozhodnutí vedení nedemonstrovat po zastavení premiérova případu nelíbilo, a někteří z nich v internetových diskusích dokonce psali i spekulace, že jsme ve skutečnosti na straně Babiše, a proto nic neděláme,“ říká Hana Strašáková, hlavní organizátorka akcí Milionu chvilek v Brně. „Vzbudilo to bouřlivé reakce i zklamání.“

Mikuláš Minář však žádné důvody ke zklamání nevidí, stejně jako se neobává vyprázdněnosti budoucích akcí či jejich možného neúspěchu. „Milion chvilek pro demokracii mě donutil předčasné dozrát a vážně se nechystám to teď vzdát,“ říká u svého kuchyňského stolu a usrkává čaj z hrnku s nápisem „Pravda zvítězí, „ale dá to fušku“. „Ve své veřejné roli jsem musel opakovaně činit poměrně těžká rozhodnutí a vypořádat se nějak s tím, že lidé do nás vkládají nereálné představy a očekávání, které nikdy nemůžeme splnit. Chtějí, abychom byli spasitelé, kteří všechny problémy země vyřeší za ně, rychle a bezbolestně. My se jim teď ale chystáme ještě víc než dřív říkat, že to, v jaké zemi budeme žít, závisí hodně na nich a jejich každodenním nasazení.“

Jak šel čas s Milionem chvilek:

CHVILKA PRO ANDREJE

17. listopad 2017–25. únor 2018

Studentská iniciativa žádala nově jmenovaného premiéra Andreje Babiše, aby plnil své předvolební sliby občanům, zejména slib, že „bude podporovat a rozvíjet demokracii v ČR“.

MILION CHVILEK PRO DEMOKRACII

od 25. února 2018 (70. výročí komunistického puče v Československu)

Cílem nově založeného spolku bylo za sto dní získat milion podpisů lidí, kteří si myslí, že by se Andrej Babiš měl své premiérské funkce vzdát.

Aktuální počet podpisů: 431 295

DEMONSTRACE ZA NEZÁVISLOU JUSTICI

od 29. dubna 2019

Největší protestní akce začal spolek Milion chvilek pořádat poté, co na post ministra spravedlnosti nastoupila Marie Benešové. Prezident Miloš Zeman Benešovou na návrh Andreje Babiše jmenoval na konci dubna po rychlém a nevysvětleném odchodu Jana Kněžínka – a den poté, co státní zastupitelství informovalo o návrhu podání obžaloby na premiéra v kauze Čapí hnízdo. Spolek Milion chvilek na demonstracích proto mluvil o třech základních požadavcích: demisi nově jmenované ministryně Marie Benešové, dále přijetí tzv. sedmi pojistek pro nezávislost justice a demisi premiéra Babiše.