Příliš dobrá zpráva

Rusko, léto 2010. Vedra začala koncem května, v následujících měsících rtuť teploměru často překračovala čtyřicítku. Nepršelo, země vyschla na troud. Koncem července stačilo pár jisker – uhlíky po grilování, odhozená cigareta v místech, kde sovětští inženýři kdysi vysušili obrovské rozlohy rašeliny. Na rozdíl od nynější katastrofy na Sibiři vypukly tehdy požáry hlavně v evropské části Ruska včetně okolí Moskvy. Desetitisíce lidí předčasně zemřely kvůli zdravotním komplikacím souvisejícím se smogem.

Ohně také zničily třetinu ruské úrody pšenice a přispěly tak k tehdejšímu prudkému růstu cen potravin na světových trzích. Protesty a hladové bouře vzápětí vypukly v řadě afrických i blízkovýchodních zemí. Chléb se stal symbolem nepokojů především v Egyptě a strach z jeho nedostatku pokládají experti za jednu z příčin vlny převratů a revolucí známé jako arabské jaro.

V tomto zneklidňujícím příběhu se protínají tři důležité činitele současného světa: ničení přírody, klimatické změny a potravinová bezpečnost. Nejnověji a dosud nejpodrobněji mapuje jejich vzájemné souvislosti mnohasetstránková zpráva Mezivládního panelu OSN pro klimatické změny (IPCC), zveřejněná ve čtvrtek 8. srpna pod názvem Climate Change and Land (Klimatické změny, půda a krajina).

Hnědá pustina

Panel se těší pověsti klimatické autority a také nová zpráva je založená na podrobné analýze sedmi tisíc vědeckých publikací. Tentokrát nicméně vzbuzuje i otázky, zda skutečně zachycuje všechny možné…