Dopis z Limy

Na chodbách Národního institutu pro onkologické choroby v Limě je narváno jak v metru ve špičce. Jakmile se na mizivém počtu lavic uvolní místo, odehraje se o něj souboj připomínající zábavu na rozjeté party, kdy tanečníci překotně usedají na židle, kterých je však méně než párů. Když vyjde sestřička, aby do ordinace zavolala pacienta, sesype se kolem ní hrozen tazatelů, kteří ji chtějí popostrčit k urychlení svého vyšetření. Občas se to srocení, kdy se nemocní, kteří se sem sjeli z celého Peru, mezi sebou obviňují z předbíhání, vymkne kontrole. Zdravotnice pak rozhlasem přivolávají na pomoc muže z pořádkové služby, aby zklidnili situaci. Jedním slovem chaos.

My už jsme si jím v minulých týdnech několikrát prošli a nyní vedu manželku Claudii na zákrok, při němž jí kvůli zhoubnému nádoru odstraní celý prs. Tentokrát čekáme jen dvě hodiny a už si nás volají na příjem. Doktor, který nám před týdnem dal termín na tento pátek, se diví, jak se to stalo. „Vy přece dostanete implantát. Tak máte být operovaná ve čtvrtek, protože to jediný den, kdy na sále máme plastické chirurgy,“ říká nám s výčitkou, jako bychom my za to mohli. Operace se o týden odloží.

Muž u počítače ví, že chyba není na naší straně. „Přijďte na příjem v pondělí,“ navrhuje vstřícně. „Není to zbytečně brzy, když operace bude až ve čtvrtek?“ ptám se. „Kdybyste přišli až den před zákrokem, tak by možná nebyla volná lůžka. Jakmile se nějaké uvolní, je lepší je obsadit i pár dní napřed,“ odzbrojuje mě. S…