0:00
0:00
Kontext7. 7. 201914 minut

Kdo se bojí Daniela Křetínského

Novináři francouzského deníku Le Monde Daniela Křetínského, aby jim písemně zaručil vydavatelskou nezávislost

Přišel, koupil podíl a dodnes tu vzbuzuje rozruch.
(Sídlo Le Mondu v Paříži, na prosklené fasádě
je úryvek z textu Victora Huga o svobodě slova)
Autor: Bloomberg via Getty Images

Novináři francouzského deníku Le Monde v úterý v otevřeném dopise vyzvali akcionáře a českého miliardáře Daniela Křetínského, aby jim písemně zaručil vydavatelskou nezávislost.  Prohlášení podepsalo přes 460 novinářů, svůj podpis připojil i jeden z majoritních vlastníků Xavier Niel. Novináři ze skupiny Groupe Le Monde o stejnou garanci do 17. září žádají i dalšího z akcionářů Matthieua Pigasseho a hlavně jeho obchodního partnera Křetínského, který deník spoluvlastní od loňského října. Novinářům vadí, že se Křetínský stal spolumajitelem skupiny bez konzultace se sdružením novinářů, zaměstnanců a čtenářů, které kontroluje 25 procent kapitálu deníku. Podpis je pro Křetínského příležitostí ukázat, že jeho činy odpovídají jeho slovům, píší novináři. Křetínský minulý týden v Paříži prohlásil, že investice do jednoho z nejvýznamnějších francouzských listů je motivována ambicí podpořit tradiční žurnalistiku a boj proti populismu.

Obavy o nezávislost redakce vyvolalo jednání Křetínského a Pigasse o odkoupení podílu ve společnosti Le Monde Libre, která má kontrolu nad 75 procenty kapitálu deníku. Křetínský minulý rok investoval i do dalších francouzských médií, letos jeho firma letos odkoupila dvě francouzské uhelné elektrárny a podíl v maloobchodní skupině Casino. Začátkem září uvedla francouzská média v čele s Le Monde, že Křetínský se od roku 2016 scházel s francouzskými politiky, aby lobboval za možnost investovat do polostátní energetické firmy EDF. Tato zjištění odporují jeho opakovaným tvrzením, že jeho následné investice do francouzských médií nesouvisejí se zájmem o tamní energetický sektor, zdůrazňuje list. Při této příležitosti odemykáme text o Křetínského mediálních aktivitách ve Francii. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem.

↓ INZERCE

Podezření budí i to, proč obchodník se „špinavou energií“ vstoupil do média, které hojně popisuje riziko klimatických změn.

Sotva loni zpravodaj francouzského deníku Le Monde vypnul diktafon a chystal se rozloučit, zalitoval, že nahrávání už neběží a on se nemůže zpětně přesvědčit, že se nepřeslechl.

Psal se říjen 2018, Blaise Gauquelin byl v Praze na reportáži, zrovna vyzpovídal českého premiéra na téma jeho vztahu k Evropě, když vtom se na něj Andrej Babiš obrátil a zčistajasna se zeptal: „Tak co, jak se těšíte, že přejdete pod českou kontrolu?“ Zaskočený Francouz vůbec netušil, o čem Babiš mluví, a tak mu to český předseda vlády vzápětí objasnil: český miliardář Daniel Křetínský, do té doby hlavně podnikatel v energetice, koupil podíl v jeho deníku.

Blaise Gauquelin ještě toho dne napsal do redakce znepokojený e-mail a informace – která k Babišovi doputovala od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jenž mu pár dní předtím volal, aby se na Křetínského přeptal – se následně potvrdila. Do Francie spadla bomba, která dosud nevychladla. Neznámý Východoevropan, jehož příjmení si většina Francouzů nedokáže zapamatovat, natož ho vyslovit, se v tichosti stal akcionářem nejslavnějších novin v zemi a tamní veřejnost ani profesionálové dodnes nechápou, o co mu ve skutečnosti jde.

Vlastně náhodou

Je červen 2019, tři čtvrtě roku po zveřejnění výbušné informace, a na chodbách redakce Le Mondu ve třináctém pařížském obvodě se intenzivně štěbetá. Oči navrch hlavy ale nemají novináři ze vstupu nového spolumajitele, ale z blížícího se stěhování. Mnohasetčlenný tým se bude přesouvat do společného prostoru s dalšími tituly vydavatelství, takže se vyjednává o každém metru čtverečním na člověka a řeší se, kde kdo bude sedět. Před vysokou ocelovou roletou zakrývající původní hlavní vstup z ulice, již sem vedení na pokyn policie dalo nainstalovat po teroristických útocích na redakci Charlie Hebdo v lednu 2015, se vrší první nábytek pro stěhováky a novinářský hovor co chvíli přeruší ostrý zvuk vrtačky.

Nejpozději po prázdninách se ale do redakčního života opět vrátí Daniel Křetínský. Proběhne další setkání zástupců deníku s akcionáři a vše nevyřešené se dostane znovu na přetřes. A z pohledu redaktorů je nevyřešeného hodně.

Když totiž Daniel Křetínský loni koupil podíl v listu, narazil na odpor žurnalistů. Reportéři nestávkovali ani nepodávali hromadné výpovědi; prostřednictvím svých delegátů se ohradili proti „způsobu“, jakým Křetínský do Le Mondu vstoupil, a žádají, aby změny v majetkové struktuře deníku, například Křetínského přikoupení dalších akcií listu, měli možnost napříště schválit v hlasování. Čech to odmítá a řešení přijatelné pro obě strany se zatím nenašlo.

Pokud se kolegů z Le Mondu zeptáte, co přesně jim vadí na „způsobu“ Křetínského vstupu do deníku, nejčastější odpověď je tato: „Koupil si podíl tajně, za našimi zády a aniž by nás jakkoli informoval o svých záměrech. Dozvěděli jsme se o něm tím nejhorším způsobem – v rámci naší práce a vlastně náhodou,“ říká reportér Le Mondu Nabil Wakim píšící o médiích a ekonomice.

Křetínskému patří od loňska menšinových 13 procent deníku, což nijak nemění dosavadní kontrolu nad novinami – v tomto smyslu Babiš informaci o nákupu pochopil mylně. Rozčarování žurnalistů nad tím, že Čech se svým mediálním plánem nešel napřed za nimi, a jejich požadavek eventuálně odmítnout další Křetínského majetkový růst, se tak z českého pohledu mohou zdát přehnané. Jenže tady je nutné chápat, co vlastně Le Monde je.

Deník vznikl v roce 1944 jako první svobodná tiskovina po porážce Němců ve Francii, stoprocentně jej tehdy vlastnili novináři a většinové vlastnictví samotnými redaktory přetrvalo po většinu jeho existence. Le Monde – v překladu Svět – proto záhy získal pověst toho nejsvobodnějšího, na politické či ekonomické moci ve státě nezávislého média.

Pomoc zvenku: trojice mužů, kteří v roce 2010 převzali kontrolu nad deníkem. (Zleva Xavier Niel, Pierre Bergé a Matthieu Pigasse. Pierre Bergé předloni zemřel, jeho podíl přešel na Niela s Pigassem.) Autor: AFP, Profimedia

Zlom v majetkové struktuře nastal v roce 2010, kdy se deník dostal do finanční tísně a musel hledat pomoc venku. Tehdy vlastnická kontrola nad listem přešla na trojici Francouzů, kteří do deníku vstoupili rovným dílem: na telekomunikačního magnáta Xaviera Niela, bankéře Matthieua Pigasse a Pierra Bergého. Bergé před dvěma lety zemřel, jeho podíl odkoupili Niel s Pigassem a ti tak jsou klíčovými vlastníky držícími skoro dvě třetiny listu.

Novináři Le Mondu spolu s dalšími zaměstnanci a zástupci čtenářů vlastní čtvrtinu akcií, historicky silné postavení žurnalistů uvnitř deníku však vedlo k tomu, že jim Niel a Pigasse v minulosti slíbili, že redakce bude moci hlasovat o investorovi, který by měnil kontrolní většinu v deníku. Ostatně v roce 2010 se o převzetí listu ucházely dva konkurenční týmy a už tehdy o vítězství trojice Niel, Pigasse a Bergé rozhodli redaktoři hlasováním.

Novinka v „kauze Křetínský“ je, že novináři chtějí do budoucna pravomoc schválit nebo zamítnout možné navýšení jeho podílu i v tom případě, pokud by neznamenalo změnu kontrolní rovnováhy v listu. Rozruch okolo čtyřiačtyřicetiletého českého miliardáře tak má zřejmě hlubší kořeny než jen „špatný začátek“ jeho mediální mise v zemi.

Paříž–Praha–Moskva

Křetínského příchod do Le Mondu vyvolal na francouzské scéně nevoli hlavně kvůli obavám z některých jeho možných záměrů. Především se spekulovalo, že si vstupem do nejvlivnějších francouzských novin, jejichž denní prodej dosahuje tří set tisíc a mají dvě stě tisíc předplatitelů, chce vybudovat předpolí pro svoje energetické nákupy. Spoluvlastnictví Le Mondu je vstupenka mezi francouzskou elitu a některé informace, například týkající se privatizačních plánů vlády, lze snadno získat právě v těchto kruzích.

Podezření budí i to, proč obchodník se „špinavou energií“ vstoupil do média, které hojně popisuje riziko klimatických změn.

Podezření vzbuzovala i otázka, proč Křetínský, obchodník se „špinavou energií“, jehož Energetický a průmyslový holding (EPH) investuje do řady uhelných elektráren v Evropě, vstoupil do média, které jako jedno z prvních zavedlo pravidelnou stranu s názvem Planeta a jen na popisování důsledků klimatických změn má šest redaktorů. Pokud by nový spolumajitel navýšil svoje akcie a podílel se na výběru ředitele deníku, mohl by se pak v logice tohoto argumentu snažit o dosazení člověka, který bude vůči fosilnímu byznysu vstřícnější.

Nic ale Křetínského neurazilo víc než hypotéza některých francouzských novinářů, že je „agentem Kremlu“. S podezřením přišel francouzský levicový časopis Le Canard enchaîné a jeho spekulace, že český miliardář plní svým nákupem akcií Le Mondu ruský příkaz, odkazovala na Křetínského menšinový podíl v plynovodu Eustream, který přivádí plyn Gazpromu do západní Evropy. „Je to ničím nepodložená lež a velmi se mě to dotklo,“ reagoval na to loni v listopadu ve svém prvním rozhovoru pro francouzskou televizi Daniel Křetínský. Jeho rozhořčení však na věci nic nezměnilo. Zpráva se ve Francii ujala.

„Instinktem francouzských novinářů je vidět za každým podnikatelem v energetice z východní Evropy Rusko.“ (Redakce Le Mondu) Autor: AFP, Profimedia

„Instinktem francouzských novinářů je vidět za každým podnikatelem v energetice z východní Evropy Rusko,“ zdůvodňuje úspěch spekulace komentátorka Le Mondu Sylvie Kauffmann. „Je nám zatěžko věřit, že miliardář z Východu může nashromáždit svůj majetek čestně, bez nějakých divokých metod,“ shrnuje komentátorka kulturní předsudek Francouzů vůči regionu, který málo znají.

„To víš, jakmile se přejede Německo, začíná Rusko,“ směje se pak o chvíli později „mapě“ řady svých krajanů ekonomický novinář z deníku Libération Jérôme Lefilliâtre, pro kterého se případ Křetínský stal téměř každodenním chlebem. „Zaznamenal jsem ve svém okolí, že většina lidí si myslí, že Praha leží geograficky blíž Moskvě než Paříži, i když ve skutečnosti je tomu přesně naopak.“

Neznalost a kulturní odtažitost střední Evropy jen podtrhly jiný instinkt francouzských novinářů, a sice nedůvěru vůči investorům a „velkým penězům“ obecně. Jérôme připomíná, že když před pěti lety koupil Libération francouzsko-izraelský telekomunikační magnát, reakce žurnalistů byla „velmi prudká“ – hodně lidí tehdy využilo zákonného odstupného při změně vlastníka a odešli.

Nabil Wakim z Le Mondu souhlasně kýve hlavou. „Jsme vůči soukromému byznysu ostražití, máme obavy o nezávislost,“ říká. A čeho se bojí konkrétně u Křetínského? „Strávil jsem v poslední době hodně času, abych se dozvěděl, kdo ten člověk je. Byl jsem i v Praze, sešel se s řadou lidí, kteří ho znají, mluvil jsem i s ním při jedné z jeho cest do Paříže,“ říká Nabil a dodává, že „ruská stopa“ se ukázala jako nesmysl a počáteční nedůvěra vůči němu, protože je cizinec, je také pryč. „Ale ani skoro po roce,“ pokračuje novinář, „neumím odpovědět na otázku, proč koupil kus našich novin a čeho chce ve Francii dosáhnout. Jeho argumenty jsou nepřesvědčivé, protože jim odporují jeho kroky.“

Když se řekne pluralita názorů

Křetínský od počátku tvrdí, že koupil podíl v Le Mondu proto, že chce podporovat tradiční média a jejich prostřednictvím „liberální demokracii“, jež podle něj ohrožují neregulované on-linové platformy, na kterých volně proudí dezinformace a bludy. Francouzští novináři však upozorňují, že ještě než dozněla jeho poslední slova o podpoře liberální demokracie, Křetínského mediální skupina koupila francouzský politický týdeník Marianne a do jeho čela dosadila novou šéfredaktorku Natachu Polony. Ta je ve Francii známá jako „suverenistka“ – konzervativní komentátorka plédující za silné národní státy, kritizující liberální politiku a odmítající evropskou integraci.

Na podobný nesoulad mezi Křetínského proklamacemi a praxí pak upozorňují ekonomičtí novináři: v listopadu český podnikatel pro deník Les Echos prohlásil, že jeho investiční vstup do francouzské energetiky je „velmi málo pravděpodobný“. O měsíc později už ale EPH začal vyjednávat o převzetí německé skupiny Uniper, jíž patří tři elektrárny ve Francii.

Tento rozporuplný vzkaz by se podle mnohých novinářů Le Mondu objasnil, pokud by Daniel Křetínský přišel do redakce, svoje kroky přiblížil a odpověděl žurnalistům na otázky. Tohle v roce 2010 udělali Niel, Pigasse a Bergé a po dvouhodinové debatě schválilo jejich převzetí kontroly nad deníkem hodně přes 80 procent původně podezřívavé redakce.

Křetínský ovšem loni nepřišel a nyní se už jeho návštěva v redakci zkomplikovala: zástupci novinářů, kteří vyjednávají s Nielem a Pigassem o budoucím nastavení vztahů s českým byznysmenem, ji slovy jednoho z jejich vyjednavačů Paula Benkimouna „nepovažují za příhodnou“. Redakce totiž tahá za kratší konec provazu: Křetínský má zákonnou opci na zbylých 51 procent Pigasseova podílu, novináři jej nemohou z deníku vystrnadit, a tak se snaží s rozhodujícími akcionáři dohodnout, co všechno by měl Křetínský garantovat. Možnou vzrušenou debatou v novinářském kotli nechtějí vyjednavači ohrozit rozhovory.

Odpovědi na pochybnosti tak český miliardář nabízí přes svoje prostředníky. „Natacha Polony,“ říká Étienne Bertier, Křetínského francouzský poradce, v sídle společnosti na severozápadním okraji Paříže, „přispívá k pluralitě názorů v rámci demokratické debaty. Rozpor s Danielovou tezí o podpoře liberální demokracie v tom nevidím.“

Podobná slova říká o tisíc kilometrů dál v Praze Křetínského mluvčí Daniel Častvaj, který navíc odmítá, že by Křetínského mediální investice měla nějak souviset s podporou jeho byznysu: „Francouzské elektrárny skupiny Uniper jsou malé a eventuální vstup do nich je zcela v souladu s dřívějším prohlášením, že Dan nebude mít žádný významnější vliv ve francouzské energetice.“

Zdroj nejasností

Podobně skryté jako ve Francii jsou mediální záměry Křetínského i v Česku. Páteří jeho zdejšího mediálního holdingu Czech Media Invest jsou bulvární deník Blesk, časopis Reflex, ekonomický deník E15 a síť rádií. Výrazněji politicky se z celého vějíře profiluje portál Info.cz, který nabíral novináře s lákadlem, že se chystá být českou obdobou evropského serveru Politico – seriózním, kritickým a proevropským médiem.

Realita je však komplikovanější. Info.cz se letos spojilo s webem Zdroj.cz, za nímž stáli lidé z Kellnerovy PPF, a obsah se začal názorově otáčet. Teď na něm vycházejí texty, které zpochybňují kritiky upozorňující na nebezpečí klimatických změn, na nichž se podílí i Křetínského uhelný byznys. „Boj za záchranu životního prostředí a jeho ochranu si dnes pro sebe uzurpují aktivistické skupiny, které se často neštítí ničeho a účel pro ně světí prostředky,“ napsal v jednom z článků dřívější novinář Zdroje Jan Palička spolu s tvrzením, že ve Švédsku šikanují žáky, pokud se vzpírají výzvám mladé aktivistky Grety Thunberg a odmítají stávkovat. Když text vzbudil nedůvěřivý posměch, vypravil se Palička do Švédska shánět důkazy, nicméně žádné šikanované se mu tam nepodařilo najít.

Info.cz také dává pravidelně prostor bývalému premiérovi Mirku Topolánkovi mluvit o svých názorech a má tu svoji videoshow. Topolánek ovšem není nezávislý glosátor veřejného dění, současně totiž pracuje ve firmách patřících do EPH. „My obsah Infa, nad zákonnou povinnost neútočit na skupiny obyvatel a podobně, neřešíme a ctíme názorovou pluralitu,“ odmítá mluvčí Častvaj možný rozpor mezi údajným proevropským, liberálním zápalem majitele a obsahem portálu.

Křetínský se k investici nevyjadřuje, co si opravdu myslí, jak uvažuje o světě, nikdo neví.

Sám Daniel Křetínský se veřejně k ničemu nevyjadřuje. S nárůstem jmění u něj klesla chuť cokoli komentovat, rozhovorům se už roky vyhýbá a nesetkal se ani nyní s Respektem. Co si doopravdy myslí, jak uvažuje o světě, nikdo neví.

Daniel Křetínský Autor: ČTK

K byznysu se Daniel Křetínský rozhodl zhruba před 20 lety, když díky přátelským známostem dostal místo ve finanční skupině J&T miliardáře Patrika Tkáče. Dravá finanční skupina těžící z kontaktů s politiky dávala prostor novým talentům, Křetínský do ní nastoupil jako mladý právník a postupně v ní začal růst.

Mezi elitními českými boháči je Daniel Křetínský zvláštní případ. Nezískal nic z privatizace, v té době byl ještě hodně mladý. Svůj příběh podává tak, že díky práci v J&T dostal před lety možnost podílet se na výnosných transakcích s tuzemskými podniky a časem se z řadového zaměstnance stal společníkem.

Na rozdíl od bodře vystupujícího Tkáče, který má zálibu v neformální mluvě i oblékání, byl Křetínský vždy spíše jeho opakem. Brněnský rodák, syn vysokoškolského učitele programování a právničky a později ústavní soudkyně, který na tamní univerzitě vystudoval práva a politologii, na kolegy působil mluvou právníka spíše jako suchar. Navenek své rostoucí bohatství nikdy nedával najevo a tak je tomu dodnes. Z prvního manželství má jedno dítě, teď už delší dobu udržuje vztah s dvaadvacetiletou dcerou Annou jiného miliardáře Petra Kellnera.

Křetínský podniká hlavně v energetice. Svou hlavní firmu EPH budoval přes deset let spolu s bývalými šéfy z banky J&T a také s pomocí Kellnerových peněz. Do EPH dnes patří elektrárny a teplárny v Česku, Německu, Itálii a dalších evropských zemích, hnědouhelné doly v bývalé NDR a část akcií slovenského tranzitního plynovodu. V Česku Křetínský ovládá i řadu médií. Mnoho let se jako vlastník či spoluvlastník snaží rozvíjet fotbalovou Spartu.

Pro Křetínského růst byl klíčový obchod, který se uskutečnil v roce 2004. Tehdy devětadvacetiletý mladík se za J&T přihlásil do elektronické aukce, v níž polostátní kolos ČEZ prodával svůj třetinový balík akcií v distributorovi elektřiny Pražská energetika. Zatímco ostatní zájemci postupně odpadali, Křetínský vydržel a podíl si vydražil za vysokou částku 4,4 miliardy korun. O zhruba 300 milionů tehdy přehodil zaskočený německý kolos E.ON. Ačkoli suma byla považována za přemrštěnou, zhruba za čtyři roky ji měla J&T zpátky. Křetínský začal být v J&T vnímán jako dravec, který se nebojí riskovat a má úspěch.

V dalších letech těžil se svých vazeb na ČEZ, v jehož čele stál tehdy Martin Roman, proslulý blízkými vztahy s politiky z vlády Mirka Topolánka i s lidmi právě z J&T. Křetínský tak měl ve firmě otevřené dveře a dohodl několik společných investic. Především šlo o teplárny či německý Mibrag. Poté skupina získala tak velký majetek, že se rozhodla založit pro všechny své průmyslové a energetické investice nový holding – EPH.

Křetínského spolupracovníci jeho byznysovou strategii vysvětlují tím, že nakupuje podniky, které jsou momentálně v tísni, ale on v nich vidí perspektivu. Názorným příkladem jsou starší uhelné elektrárny, kterých se velké západní koncerny v uplynulé dekádě kvůli příklonu k zelené politice zbavovaly, ale zatím bez nich elektrárenské sítě nejsou schopny fungovat.

Křetínský nikdy neváhal kupovat na dluh, a to v nebývalém měřítku, což v pozdější éře levných peněz dobře funguje. Jen u firmy EPH činí dluhy desítky miliard korun, Křetínský to ale nikdy nepovažoval za problém vzhledem k tomu, jak podniky v EPH vydělávají – vykazují hrubý zisk opět v desítkách miliard korun. Magazín Forbes, který z těchto výkazů firmy oceňuje a podle toho odhaduje majetek jejich vlastníků, řadí Křetínského mezi nejbohatší lidi světa. Cenu jeho podnikatelského impéria odhaduje na 182 miliard korun. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články