Potřeba vyrazit na cestu

Kdo přesně přešel jako první a bez pomoci bílé antarktické pláně, zůstává poněkud nejisté. Letošní rok začal provoláváním slávy americkému dobrodruhovi Colinu O’Bradymu, který na přelomu roku dokončil čtyřiapadesátidenní pochod ledovými pláněmi závěrečným „sprintem“, kdy dvaatřicet hodin táhl již poloprázdné saně zcela bez přestávky. Tři dny po něm dorazil do cíle totožného pochodu Brit Louis Rudd. Ten se s O’Bradym pustil do závodu o to, kdo bude prvním pozemšťanem, který bílý kontinent překoná napříč bez jakékoli pomoci – bez předem rozmístěných zásob nebo bez padáků, které na otevřených větrných pláních pomáhají osamělým polárníkům táhnout těžký náklad.

Oba muži dokázali něco skutečně stěží představitelného. Polárníkům hrozí hluboký mráz, vyčerpání, smrtonosný pád do trhlin překrytých návějemi. Jsou oslněni oslepujícím světlem antarktického léta, jsou sami uprostřed naprosté pustiny. Fyzické i psychické hranice člověka se v takových podmínkách napínají k prasknutí – a o to vlastně jde. „Namočíš se, zemřeš,“ varoval kdysi Louise Rudda na jeho první expedici zkušenější kolega a bývalý příslušník britských speciálních jednotek Henry Worsley poté, co mu na rukavici vystříkl čaj a prsty začaly okamžitě omrzat. Rudd letošní pochod věnoval právě Worsleymu, který se o totéž pokusil před dvěma lety a při své cestě zahynul.

Přesto je celá situace vlastně lehce kuriózní. Zkušený dobrodruh a spisovatel David Roberts koncem minulého týdne nadšenému publiku i oběma odvážlivcům…