Lekce od Antonína Švehly

Přesně před sto lety se začal budovat československý stát, v říjnu 1918 sice proběhla revoluce a v listopadu téhož roku vyhlášení republiky, ale tvrdá práce se rozběhla zejména v roce 1919. Tehdy jsme měli štěstí, že v popředí zdejší politiky nestál jen Tomáš G. Masaryk, ale i předseda agrárníků Antonín Švehla. Na jeho přístupu se dá dobře ukázat, co dnešní politice chybí a jaké to má důsledky. Nebo jinak řečeno – co bychom měli hledat a zkoušet do politiky dostat.

Vzájemná důvěra

Rok 2018 potvrdil, že česká politika je ve velké krizi. Volení zástupci nejsou schopni najít konsenzus ani ohledně základních cílů pro zdejší společnost. Nekompromisní střet mezi vládou, opozicí, ale i představiteli oné opozice a prezidentem dokazuje nejen abnormální averzi, ale i fakt, že konsenzus se přestal hledat.

V této atmosféře neochoty se domluvit a permanentního střetu se nacházíme už tak dlouho, že máme pocit, že to tak má být. Případně že to nenese žádné škody. Tak tomu ale není. Rizika takového přístupu si velice dobře uvědomoval právě Antonín Švehla.

Jeho význam se těžko popisuje mimo jiné proto, že nemáme po roce 1989 nikoho, koho bychom k němu mohli alespoň částečně přirovnat. Švehla totiž za první republiky nebyl jen šéfem agrárníků, případně ministrem vnitra či později premiérem, stal se architektem politického kompromisu, ne-li rovnou politického systému.

Ačkoli to byl muž s malým formálním vzděláním (což jej mimochodem vedlo k prosazování co možná…