Proboha, neblbněte

Myslíme jen tehdy, jsme-li k tomu donuceni. Oblíbený citát, který vytrvale připomíná na přednáškách a zmiňuje ho i na závěr jedné ze svých dvou letošních čerstvých knih, chce naznačit zhruba tohle: ke skutečnému myšlení dochází, když je člověk konfrontován s věcí nebo situací, která se vzpírá jeho dosavadnímu chápání a zvyklostem. Když narazí na něco, pro co mu chybí slova a musí se s tím vypořádat. To je podle Miroslava Petříčka ten pravý okamžik pro filozofii.

Jeden z nejpopulárnějších českých filozofů svým studentům během přednášek takových situací nabízí bezpočet a sám se jim také rád vystavuje. Je to dáno i tím – což sám rád zdůrazňuje –, že filozofie samotná mu nikdy úplně nestačila. Přestože se k té disciplíně chová poctivě, často z jejích mantinelů vystupuje, okysličuje ji a bere do hry přesahy k umění i k přírodním vědám. Právě proto je mezi studenty a u širšího publika tak oblíbený, aniž by se přitom podbízel.

Na trhu se letos objevily dvě jeho knihy. První autorská Filosofie en noir pojednává o tom, jak se filozofie vyrovnávala s holokaustem, druhá shrnující Co je nového ve filozofii zase poskytuje úvod k četbě soudobých autorů a porozumění jim. Právě ona vybízí čtenáře k tomu, aby filozofii dopřál sluchu. Už proto, že se v poslední dekádě začala z veřejného prostoru poroučet, aby ji vystřídaly hlasy především těch společenských vědců, kteří disponují čísly a grafy.

Zkoumání hranic

Petříčka filozofie vždy zajímala v návaznosti na…