Přežil jsem to

Přežil sto čtyřicet pět dní hladovky. V průběhu posledních čtyř let seděl v žalářích na obou koncích Sibiře. Jeho vězením je aktuálně trestanecká kolonie ve městě Labytnangi za severním polárním kruhem. Měl by si tam odsedět ještě šestnáct let – jakožto terorista ruskými soudy odsouzený na dvacet let. Je to ale divný terorista. Za jeho propuštění orodují světoví filmaři, v telefonátech s ruským prezidentem Putinem se za jeho osvobození přimlouvá francouzský prezident Macron. Je čerstvě čestným občanem Paříže a ještě čerstvěji držitelem Sacharovovy ceny, kterou Evropský parlament uděluje „bojovníkům za lidská práva a svobodu“. Ukrajinský filmař Oleh Sencov, dnes dvaačtyřicetiletý, je možná nejznámějším politickým vězněm současnosti.

Dvacet let a hymna

Ruská kontrarozvědka FSB zatkla ukrajinského občana Sencova 11. května roku 2014 v jeho krymském domově. Uběhly dva měsíce od momentu, kdy Rusko dosud ukrajinský poloostrov Krym anektovalo, a rodák z tamní metropole Simferopolu se s cizím vpádem nehodlal smířit. Během ruského útoku pomáhal dodávat jídlo a další nezbytnosti vojákům ukrajinské armády odříznutým na krymských základnách. Ještě předtím podporoval ukrajinskou revoluci, která v únoru 2014 svrhla proruského prezidenta Janukovyče, na což Rusko reagovalo právě obsazením Krymu a následně okupací východní části Ukrajiny. Ruský zábor svého domova Sencov neuznával a nijak se tím netajil.

S pravděpodobností hraničící s jistotou však neplánoval „bombové útoky na…