Zásluhy o územně správní celek

Když dělali Martin Frič a Vlasta Burian v roce 1932 film Anton Špelec, ostrostřelec, možná netušili, jak výrazně ovlivní český pohled na udělování medailí. Člen dobrovolného střeleckého spolku na malém městě Špelec se na medaili od císaře tak těšil, že neunesl její neudělení a později v hospodě nazval vladaře volem, takže musel do vězení.

Díky sugestivnímu Burianovu výkonu je od té doby snadné vidět v každoročním aktu udělování prezidentských medailí málo důležitou, trochu směšnou věc, ve které prezidenti podarují své idoly nebo kamarády. Nahrává tomu i volná definice medaile Za zásluhy udělované osobám, jež se „zasloužily o stát nebo územně správní celek v oblasti hospodářské, vědy, techniky, kultury, sportu, výchovy a školství, obrany, bezpečnosti státu a občanů“. To jde udělit víceméně komukoli.

Jak toho tři porevoluční prezidenti využili? Aby bylo srovnání co nejpřesnější, podívejme se na seznam oceněných lidí z prvních pěti let každého prezidentství (u Václava Havla od roku 1995, odkdy se dnešní medaile Za zásluhy udílí).

Sportovci se těšili podobné přízni u všech tří dosavadních hlav státu. Havel ocenil v letech 1995–1999 tři (Čáslavskou, Navrátilovou a po Naganu Hlinku), Václav Klaus v období 2003–2007 čtyři (Zátopkovou, Šebrleho, Vrzáňovou a Neumannovou) a Miloš Zeman v letech 2013–2017 šest (třeba Kratochvílovou, Sáblíkovou nebo Nedvěda).

Zjevný rozdíl je u umělců. Havel jich v letech 1995–1999 ocenil 16. Vedle legend Wericha, Voskovce či…