Dopis z Frankfurtu

Největší město Hesenska s jedním z největších letišť na světě, finančním centrem, se čtvrtí přezdívanou Mainhattan (díky řece, která městem protéká) už zdálky dělá dojem. Zvlášť když přijíždíte po dálnici a v podzimní mlze se začnou rýsovat vysoké mrakodrapy. Za druhé světové války spojenecké nálety prakticky vymazaly z mapy staré město a tím i středověký ráz města, ale poválečná přestavba a moderní beton vtiskly Frankfurtu nad Mohanem (nikoli nad Odrou) jinou, současnou a bezesporu kosmopolitní, jedinečnost. Ve stínu bankovních domů se proplétají malé uličky, na ulicích se míjejí „běžní Němci“, „kravaťáci“ a početné menšiny. Město neúnavně pulzuje, na letišti i na obrovském nádraží v centru se to hemží jak na mraveništi, na čtyřproudých silnicích se prohánějí milionová auta a Indové v nažloutlých taxících. Arabských holičství je tu snad víc, než jsem viděl za celý svůj život.

Pro někoho je tohle ztělesnění apokalypsy, pro jiného spíše symbol rozmanitosti, i když pravda, zde mezi mrakodrapy to působí všechno trochu jinak než například v Barceloně, Paříži či Marseilli. Kdo četl kyberpunkovou komiksovou sérii Transmetropolitan, ví, o čem mluvím.

Je-li řeč o unikátních věcech spojených s tímto místem, nelze opomenout slovo veletrh. Frankfurtský autosalon je globální značka a slavnou akcí je též největší knižní veletrh na světě (400 tisíc metrů čtverečních plochy, sedm tisíc vystavovatelů a 300 tisíc návštěvníků). Jakožto zaměstnanec Městské knihovny v Praze jsem…